František Teplý: Maškara v Miličíně r. 1896

[Český lid, ročník XXI (1912), s. 224-226.]

Spořádaný maškarní průvod o masopustě na Táborsku vymizel. Několik hochů se obleče na "bláznivé dny" za židy, cikány, kupce, omotají "medvěda" hrachovinou a vedouce ho po návsi, doráží dlouhými pruty na rozradostněnou droboť, jež s křikem jako vrabčáci odletuje a zase přiletuje. Padne mastný nemastný vtip a to je všeckno; ale v Miličíně udržují dosud s masopustním úterý celý, veliký pořádek maškarní. Několik dní příprav proběhají městští synkové v poradách - a nad řiditele maškar † p. Františka Červencla staršího přece nebylo - vymýšlí, sešívají, kutí... "chlapci se zase puntují", říkají při tom vesele stařečkové se zážehem v oku, v němž blýskají jejich zašlé taškařice. Do Miličína se potom ať čas nečas sběhne daleké okolí, v městě zůstanou domky prázdny, každý "šel na maškary".

str. 224

Sláva začne rázem 1. hod. odpolední. Zazní hudba, pochod. Napřed poskakuje paňáca. Takhle vidět Emánka Včeláků, august z cirku hadr! V harlekýnském obleku třeba ve blátě provádí své akrobatské kousky. Za ním se žene voj "hanswurštů" ve vysokých, zašpičatělých čepicích, jejichž třásně padají až na bradu. Prudce strakatý šat, dlouhé kleště na baby označují z daleka tyto nebezpečné průvodčí paňácovy. Kde kdo z žen před nimi pádí, baby s nadávkou (pardon, u nás sluje bába každá vdaná!), děvčata s přidušeným smíchem, aby nemusila "na špacír" přes celé náměstí. Leč neubrání se: teď si vybral černobrvou Mařku, druhý kulhavou Nánu, třetí vejřečnou výměnkářku (víte, co ji nazývají: soudná stolice) a už předvoj letí tryskem na stanoviště. Následuje kolo, vlastně bych řekl nejnovější staré perpetuum mobile, pravá miličínská specialita. Do vysokého vozového kola vstrčí ostrouhanou tyč. Na konce zavěsí se dva kluci a dělajíce souměrně střídavé přemety ženou kolo. Prosím, fičí jen což, div se po poháněči nezabijí. Za kolem kráčí vážně p. principal s peřestou assistencí: sedláků, selek, chlapa s postrkací hlavou, kotlářů, komediantek a nalíčených cikánek, vedoucí opilého a breptajícího židáčka s přenáramným hrbem a ještě větším rancem. Na konec v tratolišti jásajících dětí klusá v červenavé šaty oblečené motovidlo - Honzíček Štibralů, brnkajíce na housle beze strun dle neskonale (své) protivné noty: Holka z Jistebnice...

Před radnicí na náměstí zahájí maškary nějaké divadlo: stínají po dlouhých oracích odsouzence (- kat r. 1899 přijel bravurně sněhem

str. 225

na velocipedu), hrají kus frašky s nejnovějšími místními písničkami (obecenstvo celé uchechtané, jak by ne!), dávají panorama a j. v. Obyčejně jsou to s nějakými obměnami historie stejné. Dlouho se o nich vypráví, než nový děj zatlačí starý. Bálem maškara skončí. Ku chvále miličínských podotýkám, že maškarní zábavy jsou slušnou, veselou radůstkou pro diváky, radostí pro obchodníky a světlým dnem Honzíčka, který kraluje dětem a fortelně se - napije.