Antonín Norbert Vlasák: Okres Votický,
nástin statisticko-historický

[Bibliotéka místních dějepisův pro školu a dům, svazek I., nakl. Fr. A. Urbánek,
v Praze 1873]

Janovice v historickém vzhledu jedno z nejpamátnějších míst okresu Votického jsou původištěm staroslavného rodu pánův z Janovic, znaku orlice, stejného původu s pány z Kolovrat, z Polné, ze Zdár, z Zerotína a. j. Původ rodu Janovicův ukrývá se ve tmě dávnověkosti. Dalemil dává mu za prvního předka knížete Luckého Vladislava, pravě v kapitole 22: „Po krásném se ščitě znajú, v zlatě fiolnej orlici, Vlastislavovi dědici." Nejstarší diplomaticky proslulý muž rodu toho byl vladyka Jan, připomenutý v listinách od roku 1224, co syn vladyky Zbislava z Bračic. Druhý předek rodu toho byl Kunrat z Janovic, purkrabí Zvikovský roku 1234— 1253, otec Purkharta z Winterberka, kterýžto poslední se zvláště za krále Otakara II. proslavil. ¹) Za panování císaře Karla IV. jmenuje se v listinách od roku 1355 Herbard z Janovic a Petr z Janovic roku 1361 jakožto hofmistr královny Anny. ²) Rod ten vládl současně na hradě Chlumci který vystavěl. Že jmenovaní páni z Janovic byli zakladateli kostela farního v Janovicích v době nepovědomé, není pochybnosti; v listinách uvodí se roku 1350 mezi farními v děkanátu Benešovském, ³) roku 1384 s povinností 24 gr. desátku královského. ⁴) Řečeným pánům z Janovic příslušelo stále právo patronátní kostela, jakož z následujících listin vysvítá: Roku 1376 dne 17. března jmenovali patroni Jan a Smil z Janovic na místo zemřelého faráře Bohuslava kaplana zdejšího kněze Ondřeje farářem Janovickým. ⁵) Roku 1387 dne 6. června založil oltář sv. Václava a při něm oltářníka v kostele zdejším kněz Herbard z Janovic, kanovník kostela Mělnického, bratr někdy kněze Pavla, doktora dekretův, arcijahna a ka-

¹) Palacký: Dějiny, d. I, část., 2. str. 474.
²) Téhož: Přehled tab. II.
³) Téhož: Dějiny, d. I., č. 2., str. 370.
⁴) Balb.: Miscellanea C. V. pag. 11.
⁵) Lib. Confirm. Mscpt.

str. 36

novníka Pražského, uvázav příjmy jeho na svém dědictví Radotíně a Bořiné Hoře. V listině se jmenuje výslovně obou otec Herbard z Janovic. ¹) Řečený Herbard byl nepochybně spolu farářem v Janovicích, neboť dle kněh konfirmačních jmenoval Purkhart z Janovic, patron, po smrti pana Herbarda, posledního faráře kněze Mikuláše farářem Janovickým, který potvrzen 16. října 1391. ²) Týž Purkhart z Janovic i pleban Mikuláš jmenovali 6. listopadu 1398 po smrti kněze Tomáše nového oltářníka k oltáři sv. Václava, totiž kněze Bucka z Mrakotic. ³) Roku 1407 založeno nové kaplanství v kostele Janovickém od paní Kateřiny z Křešic. ⁴) Roku 1417 byl patronem kostela Janovického pan Purkhart z Janovic, syn jmenovaného Purkharta z Janovic. Zasnoubením se šlechtičny Jitky z Janovic s panem Slavatou z Chlumu a z Košumberka dostaly se Janovice v držení tohoto vzácného rodu, a syn jejich, Jetřich Slavata z Chlumu a z Košumberka, psal se již roku 1452 pánem na Janovicích. ⁵)

Okolo roku 1455 přešly Janovice v držení rodu Vrchotův s Vrchotic, ⁶) dle něhož se nazývají Vrchotovými podnes. Roku 1474 seděli na Janovicích vladykové Štěpán a Oldřich Vrchotové z Vrchotic, kteří se psávali i „z Janovic," čemuž odporen byl pan Jan Jenec z Janovic, načež učinil soud komorní výpověď, aby Vrchotové psávali se „z Vrchottic", a chtějí-li se psáti „seděním na Janovicích," toho jim bráněno nemá býti. ⁷) Nápadno, že toho času právo patronátní náleželo jinému rodu, dle následujícího výpisu: Jan Koutský z Koutův, jsa kolatorem fary v Janovicích, ku kteréž Jan Vrchota z Vrchotic s lidmi svými příslušel, kněze, kteréhož zjednali, ani na faru ani v užitky té fary pustiti nechtěl, tak že Vrchota a lidé jeho obtížnosť nesli, nemohouce ani křtu, ani jiných věcí ku správě křesťanské docházeti.

¹) Lib. Erect. Vol. II. E. 5.
²) Lib. Confirm. V. 95.
³) Lib. Confirm. V. 311.
⁴) Lib. Erect. VII. K. 10.
⁵) Paprocký: O stavu panském, str. 236.
⁶) Vrchotice u Sedlce, někdy tvrz.
⁷) Archiv český. IV. 278.

str. 37

Ale kněz, jejž Koutský ku správě církevní nepřipouštěl, byl prý nepořádný ¹) (t. j. nebyl řádné vysvěcen, tedy snad náboženství bratrského). Poslední toho rodu byla Kristina z Vrchotic, provdaná za rytíře Václava Předbora z Radejšína, jejž titulář od roku 1534 pánem na Janovicích jmenuje. Byl též hejtmanem kraje Vltavského. Po jeho smrti prodaly po něm pozůstalá vdova Kristina Předborova z Vrchotic a děti panny Anna, Alena, Kateřina a Voršila, sestry vlastní z Radejšína, roku 1538 statek Janovický panu Janovi staršímu Řičanskému s Řičan na Maršovicích, totiž: „tvrz Janovice a městečko, v Martinicích pustou tvrz, ves celou, dále vesnice Lhotu, Vranov, Janovice a díly v Nezdicích, Ondřejově a Krašticích s podacím kostelním v Janovicích a Martinicích." ²) Jan z Řičan byl přítomen roku 1558 sněmu v Praze drženému a seděl na Janovicích asi po třicet let. Jeho synové byli Mikuláš, Vlachyně a Sigmud. Tento držel statek Křešice; Janovice zdědil po otci Vlachyně. „Roku 1586 Vlachyně z Řičan na Janovicích prodal a postoupil statek svůj: zámek Janovice, při něm dvůr poplužní, pivovár, mlýn, městečko Janovice, ves Janovice s podacím kostelním, Lhotu velikou s lidmi v Babicích a Čichové .. jakož nadepsaný Vlachyně z Řičan po někdy Janovi starším z Řičan a na Janovicích v držení a užívání byl" — panu Hynkovi z Roupova ³), jenž měl za manželku Alžbětu z Řičan. Hynek z Roupova na Janovicích zemřel roku 1603 a leží v Týnském chrámě v Praze pochován; Janovice koupil po něm Jan Prostiborský z Vrtby na Červeném Hrádku, který přikoupil od Jana a Viléma Lva z Řičan dědictví jejich po strýci Vlachyni, dvůr Braštice. Roku 1609 v úterý po neděli Remiscere stalo se toto otcovské a synovské porovnání mezi Janem z Vrtby na Červeném Hrádku a Sezimou a Janem Hroznatou bratřími z Vrtby, vlastními syny prvního:

Otec dal totiž za díl otcovský i strýcovský Sezimovi z Vrtby: zámek Vrchotovy Janovice, městečko,

¹) Památky archeologické. VIII. 502.
²) Dsky zemské: Kvat. 8. S. 5.
³) Tamže: Kvat. 131. N. 14.

str. 38

ves s podacím kosterním, vsi Lhotu, Čichovice, Babice, Ondřejovice a dvůr Braštice; mladšímu Janovi Hroznatovi z Vrtby dal tvrz Jindřichovice v Klatovsku. ¹) Sezima z Vrtby zdědil po smrti matčině i otcově r. 1616 také Červený Hrádek, kdežto byl sám roku 1578 ponejprv světla božího spatřil, přikoupil Voračice a z konfiskace r. 1623 Beztahov, Votice, Kosovou Horu, Vojkov, Neznašov a Křimice. Uživ opatrně nepokojův osudných roku 1618—1620, byl za prokázanou věrnosť od císaře Ferdinanda II. 20. prosince 1624 do stavu hraběcího povýšen, stal se toho roku presidentem královské komory české i královským hofmistrem, 11. října 1638 nejvyšším sudím, konečně 9. srpna 1644 nejvyšším komořím. ²) Bohat statky i důstojenstvím zemřel Sezima v sedmdesátém roce věku svého dne 6. března 1648. První manželku měl Juditu Španovskou z Lisova, druhou Barboru Eusebii, dceru známého Jaroslava z Martinic, který měl zase dceru Sezimovu Alžbětu za druhou manželku, tak že sobě obapolně zeti i švagry byli. Barbora Eusebia provdala se roku 1650 podruhé za Kristiána Viléma markraběte Brandenburského. Čtyři synové Sezimovi rozdělili se dne 21. dubna 1657 o bohaté dědictví otcovské tím spůsobem, že nejstarší Jan František z Vrtby — Kosovou Horu, Vojkov a červený Hrádek; Ferdinand Fr. — Votice a Janovice; Jaroslav Fr. — Křimice a Václav Fr. — Neznašov obdrželi. ³) Sestra Marie Fr. hraběnka z Vrtby provdala se za Jana Vikharta, hraběte z Vřesovic, podruhé za Jana Kristiána hraběte z Heissensteina, svobodného pána ze Starhemberka, pána na Švamberku, Bezdružicích a Guttenšteině. — Ferdinand František hrabě z Vrtby na Voticích a Janovicích (narozen 1636) zdědil po smrti bratra Václava statek Neznašov, pojal (14. dubna 1667) za manželku Kateřinu Konstancii, rozenou Radkovskou z Mirovic († 1684 — 21. října), s níž statek Drahonice .obdržel, načež se po druhé s Ludmilou Kateřinou, rozenou Vitanovskou z Vlčkovic, oženil; byl (1689) hejtmanem Nového města Praž-

¹) Tamže: Kvat. 182. L. 2.
²) Palacký: Přehled nejv. důstoj. tab. IV.
³) Dsky zemské: Kvat. 70. K. 6.

str. 39

ského, J. M. C. radou a komořím, přikoupil r. 1672 statek Olbramovice a zemřel 20. března 1712, zanechav z prvního manželství syna Arnošta Františka hraběte z Vrtby, který ke zděděným po otci statkům Chotýšany přikoupil a 11. dubna 1750 zemřel. Jeho s Marií Annou, rozenou hraběnkou Vratislavskou z Mitrovic († 1742), zplozený syn Arnošt Fr. II. hrabě z Vrtby oženil se s Barborou, rozenou Běšínskou z Běšín a zemřel 26. května 1791. Adam František hrabě z Vrtby, syn předešlého, odkázal před smrtí veškery statky Františkovi Josefovi hraběti Vratislavovi z Mitrovic, zemřel r. 1807 neženat, pochován při kostele Chotýšanském, jakož i jeho dědic hrabě Vratislav dne 10. dubna 1849 zemřelý. Od dědiců tohoto koupili panství roku 1872 Maxmilián svobodný pán z Ergeletu a Karel svobodný pán z Lippe.

Farní osada Janovická čítá 1950 katolíkův a 23 israelitů v těchto místech:

1. Janovice, ves s 48 domy, 534 katol., s 5 izr. obyv. a 85 žáky, obsahuje následující památné stavby:

a) Farní chrám sy. Martina biskupa míval v předhusitské době, jak již praveno, nejen vlastního faráře, ale i troje neb čtvero kaplanství; od 1420 do 1624 býval faráři utrakvistickými spravován, po odchodu posledního z nich byl Votickému faráři pod správu dán, za panování císaře Josefa II. roku 1787 opět vlastního faráře obdržel, a poněvadž během času svých pozemků pozbyl, desátek Votičtí faráři brali, vykázán faráři nově usazenému plat z náboženské matice, která jest i patronem kostela. Nynější stavba, ač stará, pozbyla opravováním svých zvláštností. Co mu historické ceny dodává, jsou dva náhrobníky z červeného mramoru v presbyteriu zazděné a velmi dobře zachovalé. První představuje rytíře u velikosti životní v úplném brnění se znakem Řičanským — trojlistem, a po krajích čteme následující nápis:

„Leta Panie 1591 w auterý po sv. Frantissku mezy 10. a 11. hodinau na celém orlogi usnul gest w Pánu pan Mikuláss s Ržicžan a na Beztahowie .. . Pro gehožto pamatku synové geho vrozený pán Jan a na Zasadce a pan Wilém Lew a na Beztahowie bratrži

str. 40

wlastnj s Ržicžan tento kámen dali gsau na tomto mistie položiti léta 1603 we stržedu po s. Girzi."

Na druhém náhrobníku vypodobněna jest polovypuklou prací osoba ženská, oděná v dlouhé řasnaté roucho, majíc znak Malovecký — půl koně — při sobě, a po krajích tento nápis;

„Leta Panie 1611 w patek den s. Marty we trzi hodiny na noc vmrzela vrozena panj panj Worssila Ržiczanská s Malovic, pozůstala wdowa po vrozeném panu panu Mikulássowi s Ržiczan a na Beztahowie, a tuto pohrzbena gest . . .“

V bývalé kostnici leží na dvé přelomený náhrobní kámen, na němž jest vytesán u prostřed znak Trmalův: nádoba dřevěná dvouuchá s pěti květy růžovými, a nad helmem tatéž nádoba se sedmi květy růžovými. Pod znakem čteme nápis:

„Leta Pánie 1661 w Pánu vsnul vrozený pan Zdeniek Trmal s Tožice. Dussým pán Buh rácz milostiw byti. Leta Panie 1669 to pondieli po s. Jakubu pan Rudolf Trmal z Tožice dal tento kámen wytesati swým dobrým a milým pržatelům."

Na hřbitově při kostele Janovickém stojí ještě dva vkusné novější pomníky; jeden, představující muže v truchlicí postavě, má tento nápis:

„Leta 1791 dne 26. mage w Pánu vsnul vrozený pan Frantissek hrabě a Vrtby, pán na Woticých, Janowicých, Wolbramowicých a Choteyssanech, wěku swého 77 let, a panoval 42 léta ..."

V průčelí chrámu stojí věž zděná roku 1852, o několik sáhů zvýšená, v níž visí dva zvony prostřední velikosti s nápisy nečitelnými.

b. Fara naproti kostelu upravena byla z bývalé kaple sv. Magdaleny roku 1787 od prvního faráře zdejšího, kn. Aloisia Holečka, který také kostel opravil.

c. Škola o dvou třídách se 334 žáky.

d. Hrad Janovický, staroslavné sídlo pánů z Janovic, skví se podnes vnitř i zevnitř v novověké úpravě. Příkopy vodou naplněné obklopují jej se všch stran a přes ty vede místo zdvihacího mostu roku 1704 vystavený most kamenný do hradu. Tento tvoří nepravidelný čtverhran, obklopující malý dvůr;

str. 41

v přízemí nalézá se zámecká kaple. Krásné hraběcí pokoje v prvním i druhém patře zachovaly se z většího dílu v oné podobě, v jaké je dal r. 1766 hrabě Arnošt Fr. z Vrtby dle tehdáž panujícího vkusu zaříditi. V pokojích těch nalézá se mnoho pamětihodných podobizen znamenitých mužů, zvláště z rodu Vrtbovského. Nejvýznamnější z nich jest podobizna Sezimy, hraběte z Vrtby s tímto nápisem: „Sezima des heil. Römischen Reiches Graf von Vrtby, der römischen kais. Majestät Kämmerer, Obristland-Kammer- und General-Kommisär im Königreiche Böhmen." Byl, jak viděti, postavy malé, těla hubeného, ale přísnosť rysů v obličeji toho muže, zvýšená rudou barvou oděvu, působí jaksi děsivě na pozorovatele, kterýžto dojem se ještě zvětšuje pohledem na vedlejší obraz, představující mladou, sličnou pannu ve skvostném rouchu svatebním, perlami hojně ozdobeném, avšak řetězem spoutanou. O významu toho obrazu sice nic bezpečného udati nelze, zdá se to býti jakési rodinné tajemství. Jiný obraz představuje manželku Sezimovu, Barboru Eusebii, rozenou z Martinic; ostatní čtyry obrazy jsou podobizny čtyř synů téhož hraběte a jeden pana Rudolfa z Talmberka a na Jankově. Na zámku se chová rozsáhlý rodokmen rytířů Markvartů z Hrádku, zasahující i do jiných rozličných šlechtických rodův; jakož i podobizna Václava Arnošta Markvarta z Hrádku, dědičného korouhevníka stavu rytířského v království českém († dne 1. února 1739), jehož dcera Josefa Silvie byla provdána za hraběte Jana Josefa Vratislava z Mitrovic. Pečetidlo se znakem rytířů Markvartů z Hrádku, jež v ruce drží, a prápor vedle stojící prozrazují rod i důstojnosť jeho. —

2. Janovice, městečko s 300 kat. obyvateli, 68 žáky.

3. Babice, samota s 20 kat., 2 žáky.

4. Lhota veliká, ves má 167 kat. obyv., 27 žáky.

5. Lhota malá, víska o 3 domech má 22 kat., 4 ž.

6. Braštice, víska o 8 domech s 57 kat, 7 žáky.

7. Mrvice, ves s 121 kat. obyv., 19 žáky. Bývalé sídlo vladyk z Mrvic, z nichž se připomíná k r. 1318 Macek z Mrvic žalovaný od Vícemila z Vozerovic. ¹)

¹) Pozůstatky desk zemských. I. 50.

str. 42

Vladykové Mrvicové s Mrvíc založili oltář Panny Marie v kostele Janovickém, jehož podací tomu rodu náleželo; panoš Bohuněk Mrvice z Mrvic přenesl úroky toho oltáře z jistých dědin na jiná místa, což se stalo roku 1417 s povolením Purharta z Janovic, toho času patrona kostela Janovického. ¹) Později spojeny jsou Mrvice s panstvím Votickým.

8. Slavkov, ves s 125 kat., 7 žid. obyvateli, 17 žáky. Rodinné sídlo vladyk Vidlákův ze Slavkova, z nichž připomíná se roku 1416 až 1452 Jan Vidlák, roku 1462 Odolen Vidlák ze Slavkova. Roku 1543 patřila tvrz dvůr a ves Slavkov Janovi Beztahovskému z Řičan. Páni z Říčan spojili Slavkov s panstvím Janovickým.

9. Radotín, ves s 113 kat., 27 žáky. Roku 1359 připomíná se Mikuláš z Radotína, jehož syn Rimnus, farář Staroplzeňský, obdaroval kostel Janovický. ²)

10. Voračice, nyní dvůr poplužní s 41 kat., 7 židy, 7 žáky. Vladykové z Paběnic usadili se okolo polovice patnáctého století na tvrzi Voračické, od níž jméno Voračických z Paběnic přijali. Rod ten kvete podnes v stavu hraběcím. První, jenž se takto pojmenoval, byl Jan, nejmladší bratr Petra a Přibíka, dostav po Janovi z Paběnic, otci svém, dědiny Voračice. Po smrti Janově uvázal se v sídlo Petr Voračický z Paběnic, který měl manželku Magdalenu, rozenou z Osečan, a zůstavil syna Václava na Voračicích a Řadiči, který s manželkou Markvartkou z Hrádku zplodil syna Jana. Jan Voračický z Paběnic na Voračicích, Prčici a Vožici zemřel roku 1553 a byl v kostele Prčickém pochován. Z jeho synů dostal při dělení statek Voračický Petr Voračický z Paběnic, on měl s manželkou Annou, rozenou Pětipeskou z Chyš a Egrberka, syna Jana, který u dvora francouzského několik let v službách trval, a při známé bouřce v městě Paříži v den sv. Bartoloměje 1572 prý divným řízením božím při životu zachován byl. ³)

Po smrti otce Petra roku 1580 Jan Voračický z Paběnic na Voračicích, Mikuláš Voračický z Paběnic a na

¹) Lib. Erect. XI. P. 4.
²) Lib. Erect. I. K. 25.
³) Paprocký: O stavu rytířském., str. 30 a násl.

str. 43

místě Václava, Buriána, Lipolda a Vojtěcha, bratří let nemajících, prodali rytíři Drslavovi Byšickému z Byšic a na Kvašťové dědictví své a bratří svých, jmenovitě: „tvrz Voračice, při ní dvůr a pivovár, jinou tvrz Bezmíř se dvorem, vsi Voračice, Kněnice a Bezmíř, jak po Petrovi Voračickém, otci svém, zdědili za 1350 kop grošů. ¹) Jejich sestra Dorota byla provdána za Adama Velemyšlského z Velemyšlevsi na Olbramovicích. —

Na začátku 17. století koupil statek Voračický Sezima z Vrtby a spojil se statkem Janovickým. Tvrz zašla téměř beze stopy. U Voračic stála někdy ves Kninice taktéž zmizelá.

11. Křešice, ves, má 226 kat., 39 žáků, 5 židův a dvůr, při němž stávala tvrz. Roku 1407 Kateřina z Křešic, vdova po Janovi z Křešic, založila kaplanství v kostele Janovickém s úroky osmi kop grošů s tou výminkou, aby dcera její Klára, jeptiška v klášteře Louňovickém, dvou kop z toho úroku do smrti užívala. Hroch z Křešic prodal roku 1416 dne 16. června dvě kopy úroku klášteru minoritskému v Benešově. ²) Roku 1571 Sigmund z Řičan na Křešicích, syn Jana staršího na Janovicích, byl na sněmu v Praze přítomen. Později jsou Křešice s Janovicemi spojeny.

12. Braštice, ves s 57 kat., 7 žáky; opodál mlýny: Zrcadlo pod rybníkem Zrcadlem, pokrývajícím 20 jiter 50 � sáhů půdy; a Kamenný s rybníkem 8 jiter 950 � sáhů rozsáhlosti.

13. Podolí, ves s 36 kat,, 3 žáky.

14. Rudoltice, ves s 168 kat, 27 žáky. Roku 1321 Macek z Rudoltic, roku 1389 Ondřej a Jan, bratří z Rudoltic, připomínají se. ³) Později náležely k panství Leštenskému, od roku 1664 k statku Tvořešovickému.

15. Voleveč, samota s 10 katolíky.

16. Zárybnice, samota s 11 katolíky.

¹) Dsky zemské: Kvat. 65 G. 29.
²) Lib. Erect. VII K. 10 — VIII. Q. 7. — X. J. 5.
³) Pozůstatky desk zemských T. 34, 35, 528, 529.