Tomáš Herben: Geobotanický průzkum vrchu Kalvárie u Miličína

[Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, č. 18/1977, str. 33 – 35]

Člověk 20. století se svou činností vícekrát dostává do konfliktu s ustáleným krajinným stavem. To platí i o vrchu Kalvárie u Miličína (698 m n.m.), na jehož JZ svahu byl na místě staršího lomu založen velkolom, který v několika etapách má odtěžit celý vrch. Cílem předložené studie je zhodnotit toto území po stránce botanické a ochranářské a shrnout nejdůležitější fakta o jeho vegetačním krytu.

Kalvárie představuje jeden z nejvyšších vrcholů Miličínské vrchoviny, ležící v oblasti biotitických pararul pestré série voticko-sušické. V těsné blízkosti vrcholu je skalní podklad na několika místech obnažen (tzv. Český lev) a hostí zajímavou pionýrskou vegetaci. Jinak je větší část pokryta smrkovým lesem, odlesněné je sedlo na sever od kóty, pastviny na SZ a pole v okolí lomu.

Po stránce fytogeografické patří Kalvárie do okresu 24b Čertovo Břemeno a Miličínská vrchovina (cf. Chán et al. 1973), tj. do submontánního stupně s převládnutím bučin a jedlin. Ty zde také můžeme předpokládat podle výskytu několika náročnějších druhů ve smrčině v okolí vrcholu (kapraď samec – Dryopteris filix-mas, violka lesní – Viola reichenbachiana, bukovec kapraďovitý – Gymnocarpium dryopteris, kapraď rakouská – Dryopteris austriaca, krtičník uzlovitý – Scrophularia nodosa). Je však zřejmé, že jde o les představující značně degradované společenstvo, v němž jmenované druhy tvoří nepatrnou část podrostu, kde dominují druhy jako starček Fuchsův – Senecio fuchsii, bez hroznatý – Sambucus racemosa, jestřábník lesní – Hieracium silvaticum, mléčka zední – Mycelis muralis, tj. málo náročné druhy s širokou ekologickou amplitudou. Tato společenstva obvykle nalézáme na místech, kde původní vegetační ráz byl zcela setřen dlouhodobou exploatací.

Pro dlouhodobé odlesnění svědčí však zejména struktura nelesní vegetace s mnoha teplomilnějšími druhy, často i takovými, které nezasahují běžně do stupně bučin. Jejich masové rozšíření je důsledkem xerotermisace krajiny, podmíněné zemědělskou a pasteveckou činností člověka. Týká se to zejména společenstev suchých pastvin a mezí, patřících do svazu Mesobromion (Braun-Blanquet et Moor 1938) Oberdorfer 1949. V těchto společenstvech se vyskytuje řada teplomilných druhů, jinde na Miličínské vrchovině vzácných. Mezi nejvýznamnější patří: hlaváč bledožlutý – Scabiosa ochroleuca (cf. Kaisler et Chán 1972), svízel syřišťový – Galium verum, smělek je-

str.34

hlancovitý – Koeleria pyramidata, úročník bolhoj – Anthyllis vulneraria, válečka prapořitá – Brachypodium pinnatum (cf. Kaisler et Chán 1972) aj. Tato společenstva, nápadná masovým výskytem pupavy bezlodyžné – Carlina acaulis a devaterníku penízkovitého – Helianthemum nummularium ssp. obscurum, jsou zde také místem výskytu hořečku českého – Gentianella bohemica (výskyt již udává Veselý 1942). Jde o druh mizící s ústupem pastevního hospodaření. Společenstva svazku Mesobromion zde na vlhčích místech přecházejí ve společenstva kulturních luk (svazu Arrhenatherion Koch 1926), která však ve srovnání s porosty v okolí jeví výrazně teplomilnější charakter.

Teplejší charakter vrchu Kalvárie lze pozorovat i na optimálním rozvoji lemových společenstev asociace Trifolio – Agrimonietum Müller 1961 ze svazu Trifolion medii Müller 1961. Nalézáme je především na krajích lesů obrácených na jih či západ, kde činnost kořenů stromů ještě zesiluje xerotermní ráz stanoviště. Vyznačují se zejména výskytem plazivých a popínavých bylin, jako je jetel prostřední – Trifolium medium, hrachor lesní – Lathyrus silvestris, kozinec sladkolistý – Astragalus glycyphyllos, čičorka pestrá – Coronilla varia a svízel povázka – Galium mollugo, které výrazně převažují nad travami, jež však tvoří charakteristickou příměs (zejména teplomilnější luční druhy). Některé druhy těchto společenstev pronikají i na světliny lesů na vrcholu. Skalnaté útvary na vrcholu hostí zcela charakteristickou vegetaci. Jde o společenstva skalních štěrbin (svazu Androsacion multiflorae Braun – Blanquet 1926) se sleziníkem severním – Asplenium septentrionale a vrbovkou chlumní – Epilobium collinum osídlující kolmé skalní stěny. Na plošších a osluněných místech skal se na mělkých rankerovitých půdách vytvářejí zcela typická společenstva asociace Polytricho pilifero – Scleranthetum perennis Moravec 1967 (svaz Hyperico perforato – Scleranthion perennis Moravec 1967). V nich leží těžiště výskytu takových druhů, jako je chmerek vytrvalý – Scleranthus perennis, pavinec horský – Jasione montana, mochna jarní – Potentilla tabernaemontani, rozchodník ostrý – Sedum acre, netřesk výběžkatý – Sempervivum soboliferum, rozrazil jarní – Veronica verna, jetel rolní – Trifolium arvense a z mechorostů ploník chluponosný – Polytrichum piliferum a zoubkočepka šedá – Rhacomitrium canescens.

Shrneme-li předchozí údaje, je patrné, že nejde o území s příliš velkou přírodovědeckou hodnotou. Z jednotlivých rostlin si zasluhují zmínky hořeček český (lom však nezmění nic na poměrech jeho rozšíření – jde o rostlinu, jež nemůže obstát v moderní krajině), netřesk výběžkatý (velmi izolovaná lokalita) a sleziník severní (opět velmi izolovaná lokalita). Oblast Kalvárie má význam spíše jako fenomén

str. 35

v krajině chladnějšího hřebene, nápadný koncentrací relativně teplomilných druhů a společenstev. Ty sem zřejmě pronikaly jak z východu (od Petrovic a z Blanické brázdy), tak od západu (od Ješetic a údolím Mastníku), přičemž nelze vyloučit, že oblast vrcholu tvořila v dobách rané kolonizace možnou migrační spojku pro teplomilné druhy mezi Vožickem a Sedlčanskem.

Literatura:

• Holub J., Hejný S., Moravec J., R. Neuhäusl (1967): Übersicht der höheren Vegetationseinheiten der Tschechoslowakei. - Rozpravy ČSAV, ser. math. - natur., Praha, 77, (3): 1-75.
• Chán V., Kaisler J., Skalický V., Slaba R., Vaněček J. (1973): Floristickofytogeografický příspěvek ke květeně okolí Milevska. - Přírod. Čas. Jihočes., České Budějovice, 13, suppl. 2: 45-113.
• Kaisler J., Chán V. (1972): Rostlinstvo v okolí Mladé Vožice II. - Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, Benešov, 13: 69-84.
• Veselý J. (1942): Příspěvek ke květeně Čech. - Věda přír., Praha, 21: 80-81

Nomenklatura vyšších rostlin je sjednocena podle Rothmater W. (ed.) et al. (1977): Exkursiosnflora für die Gebiete der DDR und BRD. Kritischer Ergänzungsband. - Volk und Wissen, Berlin.