Muzeum České Sibiře - regionální internetová knihovna a digitální archiv
Úvod Obec Miličín Obce a lokality Knihovna Pohlednice Příroda


Lom Miličín
ve vzpomínce a fotografiích pana Jana Voráčka z Votic

Do lomu v Miličíně jsem přišel z PIS Praha v roce 1.8.1973. Vedoucího lomu dělal pan Jaroslav Matějovský, bývalý zaměstnanec Uranových dolů (dělal na šachtě v Heřmaničkách). Mezi jeho první spolupracovníky patřil ještě Václav Trachta z Arnoštovic, Jiří Vytlačil z Velkých Heřmanic a Nikolaj Kulczycki z Chotětic – všechno fotbalisté Sokola Heřmaničky, který pan Matějovský vedl.

Lom Miličín byl ve skutečnosti provozovna n.p.Severokámen Liberec, odkud jednou za měsíc přijela kontrola a hlavní zeměměřič. Po celou dobu začátků jsem měl za úkol vyměřování, k dispozici byl jen „nivelák“ a nivelizační tyč. Do tvrdého povrchu někdy nešlo zarazit ani kolík a tak jsme museli hlavní body označovat obrácenými košťaty. Koště se přisypalo velkými kameny a pak chvíli drželo (Také se stalo, že si někdo udělal legraci a jedno z košťat posunul o kousek dál – v konečné fázi došlo k průšvihu, protože se externí firma (tuším z Kam.Přívozu), která montovala násypky a pasy, netrefila na předem vybudované betonové patky. Nakonec se musely pokrátit gumové pásy.

Změřená místa pro lom se pomocí buldozeru a pracovníka - až z Opavy (jméno nepamatuji, bydlel na hotelu v Miličíně) začala upravovat – dělala se tzv. skrývka. Zemina ze skrývky se nakládala a odvážela na hromadu – a měla sloužit po ukončení lomu ke zpětné navážce.

Tam kde buldozer nemohl pro kámen skrývku udělat, muselo se občas něco „odstřelit“. O to se staral vedoucí, který měl známosti ve Zlenicích a občas přivezl nějaký perunit (z budování Želivky). Schováni za chatkou (ta musela výstavbě ustoupit) jsme párkrát čekali na miniodstřel. Nebylo kam se jinak schovat a co dát na hlavu – vedoucímu pak cvakali kamínky na plech, kterým si hlavu při odstřelu přikrýval. Vše se rodilo těžce, vedoucí sháněl nové lidi po okolí, hlavně ale nářadí a nějaké pomůcky pro naši bezpečnost. Díky jeho velkým známostem se mu podařilo sehnat i hornické přilby atd.

Postupně do lomu přicházeli další pracovníci, pamatuji Mirka Bauchnera (také bývalý „uraňák“ z Heřmaniček a také střelmistr), Mirek Zítek z Votic, Karel Fiedler z Oldřichovce, Josef Plaček z Votic (bagrista), později přišli i někteří místní Jan Hrachovec (udělal si střelmistrovské zkoušky), Vašek Karda, Fr. Andrš, elektrikář Jan Zíka, na bagr ještě Fr.Mikulanda z Č.Újezda. Do kanceláře fakturantka Helena Zítková a moje žena Jaroslava- účetní.( Když jsem už v lomu nepracoval, jednu chvíli tam dělala svačinářku i moje maminka)

Když vedoucí provozovny onemocněl, byl jsem pověřen zastupováním. V Miličíně se plánovala výstavba okálů, kde jsem měl i já s ženou bydlet, ale pozdější delimitace plány přerušila.

Od 1.4.1975 došlo k delimitaci - změnil se název na Středočeské kamenolomy a štěrkopískovny, n.p.Praha, provozovna Miličín a já musel shánět bydlení jinde. Naskytla se mi příležitost ve Sklárnách ve Voticích-i se zaměstnáním a tak jsem skončil k 30.6.1975. Lom jako vedoucí pak převzal Jan Adam z Votic.

Během té krátké chvíle v lomu se událo spoustu zajímavých věcí – např. zrovna když jsem zastupoval vedoucího provozovny, zmrznul nám noční hlídač pan Spálenka (tuším někde z Borku nebo Ješetic). Vydal se v noci na hotel a po cestě zpátky si zkrátil cestu a zamotal se mezi připravené pásy, které v jeho letech nebyl schopen přelézt a do rána při teplotě 20 pod nulou zmrznul. Našli ho právě pracovníci, kteří šli pásy montovat. Bylo 7,30 ráno, vyšetřovat přijela bezpečnost - pan Lihý a také doktorka Nováková. Sepisoval se protokol přímo v mé kanceláři. Pan Spálenka byl starý pán, nemocný, bral léky a podle svědků vypil na hotelu dvě piva. Měl odejít z práce ráno v šest, nástup ostatních byl až za světla okolo sedmé a proto si nikdo ničeho nevšiml. Do knihy uvedl(zřejmě už při nástupu), že se během služby nic nestalo…

Bylo toho víc, ale po 35 letech se „šuplíky“ moc neotevírají.

Na fotografiích, které se mi podařilo ze starých negativů „vyloudit“ jsou pracovníci z STS Olbramovice, kteří bagrují přístupovou cestu do lomu ze silnice Miličín-Ješetice a navážejí vybagrovanou hlínu na budoucí portál lomu, kde jsme pak měli buňky-kanceláře, sprchy, ale také montážní halu.


Jan Voráček
Žižkova 535
Votice
honza.voracek@seznam.cz


Celkový počet exponátů: 24

Budování přístupové cesty k lomu ze silnice Miličín-Ješetice
U bagru zleva ?, Matějovský, Vincíbr, Hubínek
Zády bagrista Josef Trachta z Arnoštovic
Navážka budoucího portálu
Já „jakoby“ na kadibudce
Pokládání armatury do betonů pod násypky – zleva ?, Zítek, já, s kuklou sváří Vytlačil
Foto po odstřelu – zleva stojí vedoucí Matějovský, v klobouku střelmistr Mirek Bauchner, za ním Vašek Trachta ještě s praporkem hlídky odstřelu, Mirek Zítek, bagrista Josef Plaček, s přilbou Jiří Vytlačil, Jiří Fiedler, dole vpředu já
Já s nivelákem
Helena Zítková, já a moje (bývalá) žena Jaroslava
Já a žena
Vedoucí Jarda Matějovský, já a Jirka Vytlačil
Na drtiči Franta Andrš a pohled na Miličín
Andrš „jakoby“ bagrista
Andrš před dílnou
Pohled shora na pasy a násypky
Pohled od Miličína, vlevo dílny, vzadu kanceláře, šatny
Vašek Karda na bagru
Karda čeká na další tatru
Pohled na nový bagr - „déháčko“, vzadu odstavený starý bagr
Nové DH
Nepovedený odstřel odborníků z Prahy – rozbité pasy a příslušenství
Nepovedený odstřel odborníků z Prahy – rozbité pasy a příslušenství
Pohled shora na zvětšující se vybagrovanou díru
Pohled shora na zvětšující se vybagrovanou díru




Zpět