Muzeum České Sibiře - regionální internetová knihovna a digitální archiv
Úvod Obec Miličín Obce a lokality Knihovna Pohlednice Příroda


Bohuslava Novotná: Uranový důl v Heřmaničkách

[Zpravodaj Heřman, č. 5/2015, s. 12-13]

K naší malé historii. Jak to vlastně bylo s uranovým dolem v Heřmaničkách a jak dlouho se těžilo, kdy to všechno začalo?Je to opravdu dávno, asi před 60 lety a již zde není žádný pamětník, který by mohl vyprávět. V místní kronice také nebylo nic zaznamenáno, to proto, že to byla věc tajná a nikdo nesměl nic vědět. Místo hlavní šachty dnes nazýváme „Na cementárně“, ve stávajícím zařízení po dolech zde byla výrobna cementového zboží.

V roce 1951 bylo na území naší obce provedeno měření radiace na přístrojích umístěných v autě. Tam, kde byly naměřeny vyšší hodnoty, proběhlo měření podrobnější, a to jednotlivými pracovníky. Takto bylo lokalizováno místo přímo na vrcholku v lese Kosí. V roce 1954 se započalo s těžbou. Byla otevřena hlavní šachta celkem asi 160 metrů hluboká s patry 30m, 60m, 107m a 160m. Dále byly v provozu tři horizontální štoly u Mrákotic, na Březině, u V. Heřmanic v lese. Vytěžená ruda byla odvážena v noci sovětskými experty. Za tím účelem byla vybudována cesta z Kos do Heřmaniček napříč soukromými pozemky a také odkanalizování této cesty. Proto je dnes tato cesta po částech v soukromých rukou. V tu dobu byly zabrány všechny volné místnosti a byty v obci a do nich nastěhovány rodiny horníků. V místech sokolovny byly zabrány další pozemky na stavbu tří dřevěných baráků, na ubytování pracovníků, přiveden vodovod z Kos. (Sokolovna stojí na základech jednoho dřevěného domu, který byl postupně odstraněn a přestavěn.) V roce 1955 bylo ložisko již vytěženo, těžilo se tedy pouze 2 roky. Zveřejněno bylo, že se vytěžilo celkem 40t uranu, objemově je to asi 2 m3.Zda je to málo,či hodně,nedokážeme posoudit.

Následně došlo k uzavření dolu a v roce 1957 již bylo vše zlikvidováno. Vchod do štoly byl zabetonován. Až v roce 1987, kdy došlo v naší republice k útlumu těžby, byl uzávěr do štoly odstřelen a štola zasypána. Zda došlo k ukončení těžby z důvodu vytěžení rudy,nebo jiného důvodu,nevíme. Jisté je, že důl se zatápěl vodou, místní pracovníci na dole vyprávěli, že pracovali do pasu ve vodě. Nebezpečná místa v lese byla oplocena, dány výstražné tabulky, zákaz vstupu, poddolováno. Mohlo by se zdát, že toto je celá historie. Za léta se tabulky ztratily a nebezpečná místa zůstala. Přišel rok 1989 a restituce, vracení pozemků majitelům. Majitelé nechtěli přebírat rizika,která zůstala,tj. propady pozemků, nebezpečné jámy. Firma Diamo Příbram, která za důlní dílo odpovídá,je vstřícná, stále provádí kontroly ohrožených míst, dosypy propadů a zabezpečení (dle zápisů o jednání na OÚ Heřmaničky).

str. 13

Firmou Diamo byl odborně zpracován celý objekt dolů a poddolovaného území a ten byl zapracován do územního plánu Obce Heřmaničky. Výstražné tabule v lese je nutné respektovat, jde o vážnou věc. V případě zjištění propadu nebo posunu povrchu je třeba informovat na OÚ, případně firmu Diamo Příbram. Zatím není znám jediný případ za léta, že by zde došlo k újmě na zdraví člověka. V roce 1962 byl proveden další podrobný geologický průzkum, který nepřinesl žádný jiný nález, pouze poklad v lese Kosí, který dle popisu byl nalezen právě nedaleko šachty. (Dle článku v čísle 4/2015.)





Zpět