|
|
||||||
| Úvod | Obec Miličín | Obce a lokality | Knihovna | Pohlednice | Příroda | |
Rudolf Toman: Paměti Nového Mlýna a jeho majitelů
str. 1 Paměti Nového Mlýna a jeho majitelůV tuto knihu chci sepsati dějiny, které jsem ze starých listin a z vypravování mého otce p. Rudolfa Tomana, jež se narodil dne 7. dubna 1855 se dozvěděl. R. Toman, t. č. majitel Nového Mlýna V Novém Mlýně dne 12. prosince 1929 Tuto knihu jsem koupil od Svépomoci, odboru Českomoravských podniků tiskařských a vydavatelských v Praze za 96 Kč (2% daň z obratu 1,90 Kč, poštovné a obal 4,40 Kč), dohromady 102,30 Kč.
str. 2
Zápis Martina Zimrmana na panskej mlejn Novej při statku Bořetickým. Závažnost čině, že dnešního dole psaného datum, a léta mezi Vysoce Urozeným Pánem a Pánem Janem Václavem Svobodnýho pána z Vastmütů Pána na Neustupově a Bořeticích ze strany jedné a mezi Martinem Zimrmanem strany druhé následující nezměnitelný prodávající a kupující kontrakt, umluvený a uzavřený jest, jak následuje: I. Zaprodává Vysoce urozený Pán p. Jan Václav Svobodný Pán z Vastmütů, Martinu Zimrmanovi svobodnému člověku ze Zařičí rodilému, ženě, dětem a potomkům jeho ten na statku Bořeticích vynacházejicí nový panskej mlejn se všema případnostmi, polma a lukama, též zahrádkou, tím vším způsobem a právem, jako vždy předešlý posesorové a mlynáři drželi a užívali, totiž: Polí u mlejna 16 strychů, u chalupy která k tomu mlejnu přináleží 6 strychů. Lada která již nejni v nově zoraným, sou 1 strych. Louka vedle struh nahoru jedna, též louka u chalupy druhá a zahrádka, jakož taky jemu určitě se vykazuje a svýma hranicemi vystavuje s vejmínkou však všeho práva a možnosti, též přednosti a panování Mil. Vrchnosti za jednu trhovou cenu pět set zlatých idest 500 fl. každej zlatej po 20ti groších počítaje a to v dobrej kral. minci mimo 3 kroše od zápisu, též za kontrakt obyčejnej; akcident na takovej způsob se vynechává, že on kupujicí mlynář dle tohoto zápisu na tu trhovou sumu pět set zlatých a to sice při vzetí zápisu bez všeho odkladu do důchodu mého složiti neopomine. Tři sta padesát zlatých idest 350 zl. str. 3 na kterýžto zavdávajicí peníze se tuto hned in optima juris forma gvitýruje; ostatních jedno jedno sto a padesáte zlatých na termíny po 25 zl. každoročně, totiž při sv. Jiří 12 zl 50 kr. a při sv. Havle 12 zl 50 kr. složiti poviný bude, by ta celá suma až do sv. Havla 1769 roku, zaplacená byla. II. Poněvadž vždy z toho mlejna a chalupy tři dni roboty za včas žní se vykonaly taky tento kupující mlynář tu předešlou povinost skrze státniho robotíře vykonávat a nebo za každý zameškaný den per 30 kr. do důchodu zaplatit povinen bude. III. Zakazuje se on kupujicí mlynář se svou manželkou a dětma a čelátkou bohobojný křesťanský život vésti žadných podezřelých lidí nepřechovávati a nic od takových přijímati, žádné škody, na lesích, osení a lukách úmyslně činiti, jakož taky mlečům, z toho semletého obilí pěknou a dosti mouky a krup zaopatřiti. IV. Povinen bude on kupujicí mlynář, nejenom pro vrchnost ale všem panským sloužícím a dvorský čeledi, bez platu mletí a následujicím způsobem mouku a kroupy, též šrotu a otruby odváděti, tak jakož ti druhý mlynáři po pořádku, poviní jsou to odváděti:
totiž z 1 strychu pšenice 1 věrtel mouky, 1 věrtel otrub
str. 4 ...ano tlučených krup item z 1 korce ječmena 2 věrtele trhaných krup. V.Vynachází se přitom mlejně 1 S. V. prasnice (svině) na kterou každoročně 1 strych 2 věrtele zadního obilí se pasíruje a mlynář celoročně t.j. při sv. Havle 6 zl. činže do důchodu panského odváděti povinen jest; to ale S.V. prasnice vždy při tom mlejně zůstat musí. VI. Každoročně taky 100 zl. vl. nomine činže i mimo těch vejš menovaných 6 zl z prasnice a všeho královskýho platu t.j. při sv. Havle 50 zl též při sv. Jiří 50 zl bez upomínání zaplatiti a nebo za ten zameškaný termín z těch peněz interest milostivý vrchnosti složiti povinen bude. VII. Poněvadž ale ten mlejn není při prodeji na stavení sešlý se vynachází, tehdy jenom toto ubezpečení dává, že dá pan Bůh za 1. rok dle potřeby označený mlejn se stodůlkou a chlívkem v dokonalou správu se uvésti a vystavěti neopomene. Budoucně ale pak kupující mlynář poviný bude sám všechno potřebný stavení a správu zaopatřiti a mlejn v dobrým stavu zachovati, mimo při mlejně dyby toho potřeba ukazovala, že by hřídele neb vantroky pošli. Tehdy jemu milostivá vrchnost potřebný dříví dle slušného zaplacení přepustí, co se ale týče mlejnských kamenů které sobě mlynář na svůj náklad zaopatřit povinen bude. Pro přivezení toho tehdy mimo sobotní fůra proti obyčejnému šosgeldu a obroku pasírovati má. VIII. Kdyby ten zaprodaný panskej Novej Mlejn po časech odprodaný byti měl a on mlynář dýleje držeti ho nechtěl tak povinen bude milostivý vrchnosti jinšího mlynáře, který by se na ten mlejn šikoval zaopatřiti, a kdyby ale se milostivé vrchnosti libilo ten m(lejn) zaseje toho času držeti, tak za tu sumu kterou jinší str. 5 kupec ... da, ... přednost koupi sobě každýho času za(ne)chává, na což potvrzení dva stejné exempláře, totiž jeden kupujícímu v ruce vydaný a druhý v knize kontrachtu vepsaný vyhotovený jsou. Jenž se stalo v zamku Neustupovským 16/8 oktobris 1763. Johan Vencl freiher fon Vastmüt m. p. Martin Zimrman m. p.
Chalupa u mlýna. Chalupa o niž je v kupní smlouvě psáno byla dle vyprávění otce mého p. Rudolfa Tomana stará pohodnice která stála pod mlýnem v mezi a u které prý bývalo hodně stromů ovocných a aby lidé ovoce netrhali kterého prý bylo hojně; navěsili na stromy střeva z kobyl a ze psů a lidé ovoce netrhali. Cihelna kterou vystavěl děd můj Jan Toman stála u rybníka jež je nyní vysázen les; cihelnu též můj otec rozboural. V poli u rybníka které se zove u cihelny ještě je znáti jak odtud brali hlínu na cihly a tašky. str. 6 Táborský kraj. Statek: Neustupov Statek: Neustupov
Poněvadž Josef Toman pod právním zastoupením a s vůlí svého otce Václava Tomana ze vsi Barčova do stavu manželského s Annou Mrázkovou, též s vůlí její rodičů vstoupil tedy matka Anna Mrázková jakožto vlastenkyně tohoto nadjmenovaného mlejna svemu zeťovi a jeho manželce Anně resp. jeji dcery do společného vlastnictví ten samý Novej Mlejn postoupila za sumu per tři tisíce zlatých V. M. pravím 3000 zl V. M. na kterou kupní sumu on Josef Toman resp. jeho otec k rukám paní máteře v hotovosti vyplatil dva tisíce sedm set zl. pravím 2700 zl. V. M. Ty ostatní vypadající 300 zl sobě rodiče t. j. Mrázkovský manžele k jejich disposici zanechávají a na ten mlejn pojištujou. Při tej zde vyjmenovanej sumě per 300 zl se s ohledu velké známosti jakožto dědičný podíl a manželský přínosek Anna Mrázková vyrozumívá. K tomu mlejnu přináleží následujicí pozemky: Orný pole: N Topog 621. pod průhonem................831 sáhů pod N Topog 635. pod Miličínskou cestou............1 jitro 601 sáhů od N Topog 638. u Pohodnice..........................1404 sáhů pod N Topog 640. pod cestou do Vrcholtovic...........10 jiter 1314 sáhů Suma.............................13 jiter 950 sáhů Louky: pod N Top. 628. vedle pastvištěte.....1453 sáhů pod N Top. 632. pod zbořeným rybníkem......816 sáhů Suma.............................. 1 jitro 669 sáhů Pastvišťata: N Top. 627 – hned u mlejna 125 sáhů N Top. 636 – vysoká mez 468 sáhů N Top. 637 – nad tou mezí 816 sáhů Suma..................................1 jitro 935 sáhů Mimo těch zde vykázaných podzemků zanechává str. 7 ............................................................................................................k tomu mlejnu potřebné jak hospodářské, tak tedy mlynářské nářadí a také dobytek v tom počtu jak mezi ními přátelsky ujednáno jest. Za postoupení toho neb vlastnosti toho mlejna s tím, co zde podotknuto jest, vyhražuje sobě odstupujicí strana následujicí práva v připojeném vejkazu všech na tom mlejně vězicí povinosti a břemena a jsou: Matka Anna Mrázková s jejím manželem má až do jejich smrti neb stále plnomocnost uživatelkyni a vladatelkyni téhož mlejna byt, v kteremžto čase Josef a Anna Tomanovský manžele proti svejm rodičům, vždy poslušnost, uctivost vždy něžnou lásku prokazovat povini budou. Má druhá dcera Terezie od nastupujicích manželů při jejim provdání na šaty 50 zl V. M. dvě krávy jednu jalovici, jeden kus vepřového dobytka v prostředním stavu obdrží. Když nastupujicím manželům bude při živobití neb po smrti od rodičů ten mlejn ouplně a správně odevzdán tehdy bude jejich Povinost: Do vrchnostenského důchodu jmenem celoroční činže 100 zl pravím jedno sto zl v půlletních lhůtách při sv. Jiří a sv. Havle odvádět za to vždy zase na temž mlejně vyživí prasnici pro milostivou vrchnost, každoročně 1 míru 2 věrtele zadního obilí pasíruje a mlynář 6 zl pravím šest zl platit povinen bude. Každoročně 3. dni pěší roboty ke vší práci dostatečně jak nařízeno bude vykonávat. Melivo pak pro vrchnost aneb pro její služebníky zdarma obstarat a z každého strychu pšenice neb žita 1 strych a 1 věrtel mouky a 1 věrtel otrub, též po 1 strychu ječmena 2 věrtílky mejtníky trhaných a 2 věrtýlky tlustých krup odvádět bude. Zanechává vrchnost při každé změně té usedlosti téhož str. 8 ............................................................................................................................................................. správně činží téhož mlejna a z každého zl. 3 kr. premiumlaudenium a 1 kr oučadní aksident mimo taksi od vyhotovení kontrachtu platit. e. Obdrží každý držitel téhož mlejna od vrchnosti dříví proti hned hotovému zaplacení v slušný ceně f. Též se každému mlynáři Novomlýnskému kámen mlejnský dyž by ho nevyhnutelně potřeboval proti zaplacení robotního peníze a futru skrze vrchnostenskou robotní fůru přivezti nechá. Když na takovej způsob nastupujicí i odstupujicí strana se vším co v přítomném kontrachtu obsaženo jest spokojena byla, tedy byl přítomný kontracht od nich obou stran stou žádostí podepsán by ten samý od mil. vrchností stvrzen a předně ke gruntokněhovnímu vtělení a vyznamení pro obdržení platnosti nastávajících držitelů povolen byl. Ant. Rombald pán statku Neustupova
L. L. Veselý kancelist str. 9
Kontracht Dnes níže psaného dne a roku stala se mezi manželi t.j. Josef a Anna Toman jakožto prodávajicí se strany jedné pak Janem Tomanem s dorozuměním a schválením právně zřízeného opatrovníka Fr. Pazourka jakožto kupujici se strany druhé následujici dobrovolná a nezrušitelná prodej a koupě: 1. Prodávaji a již skutečně prodali nadurčené manželé Josef a Anna Toman ten jim dle důkazů dominikální gruntovní knihy od roku 1810. fol. 159 vlastně přináležejicí dominikálni Novej Mlejn pod č. 1. u vsi Hojšína svému synovi Janu Tomanovi za jednu oboustraně dobře umluvenou sumu trhovou per 3.000 zl Emře, pravím tři tisíce zl. ve stříbře, tři rakouské dvacetníky na 1. zl. počitajic; k jeho neobmezenému vlastnictví a svobodnému užívání jak stojí a leží, a se všema k tomu samému patřícímu pozemky totiž všech polí ............ 13 jiter 950 sáhů luk ................ 1 jitro 669 sáhů pastvišťat .......1 jitro 935 sáhů a jak předešlý držitelé ten samý užívali a neb též užívati ospravedlněni byly, pak se zanechaným všeho tam se nacházejicího dobytka, polního a mlejnského nářadí se vším osením. 2. Na odrážku té podotknuté kupecké částky složil kupujicí prodávajicím Josef a Anna Toman jednu částku 600. zl. pravím šest set zl. v stříbře kterých od Tomanovských manželů v nejlepším způsobu práv po kontrachtu se kvityruji. Ostatní nedo- str. 10 placenou trhovou sumu per 2.400 zl. Emře, zavazuje se kupec Jan Toman k ruce prodávajicích manželů Josef a Anna Toman v následujicích lhůtách pod zaostanim tohoto mlejna N. 1 pod nasledujici právní eksekuce zaplatiti a sice
a. ku konci roku 1849 ..............600 zl. Kdyby kupujicí tyto částky ve stanovených lhůtách zaplatiti opomenul tak jest zavázán prodávajicím ty samé částky od proběhnutých a zase do platicího času 5% úroků zaplatiti. 3. Jest kupujicí povinen z toho koupeného mlejna následujicí povinosti řádně vybejvati, platiti a všecky na ten samý vypadajici neb vypadnout mohoucí královské daně do vrchnostenského důchodu jménem conto roční činže 100 zl. pravím jedno sto zl. v půlletních lhůtách při sv. Jiří a sv. Havle odvádět; též také vždy v tom čase z jedný na tom mlejně vězicí prasnice, na kterou vrchnost každoročně 1 míru a 2 mejtníky zadního obilí pasíruje a 6 zl. pravím šest zl. povinen platit bude. 4. Každoročně 3 dni pěší roboty vykonávat. 5. Melivo pak pro vrchnost neb jeji služebníky zdarma obstarat a z každého strychu pšenice neb žita 1 strych a 1 věrtel mouky a 1 věrtel otrub, též po jednom strychu ječmena 2. věrtele mouky a 2 mejtníky trhaných a dva věrtele tlustých krup odvádět. 6. Zachovává sobě vrchnost při každé změně toho mlejna přednost koupě a každý nastupujicí je povinen z pravé ceny toho mlejna z každýho zl. 3 kr.gremiumlademium a 1 krejcar ouřadní aksident mino toho vyhotovení kou- str. 11 ............................................................................................................................................................ 7. Obdrží každodržitel téhož mlejna od vrchnosti potřebu proti hned hotovému zaplacení v kupní ceně. 8. Též se každému mlynáři Novomlejnskému kámen ... kdyžby ho nevyhnutelně potřeboval proti zaplacení ro(botního) peníze a futru skrze vrchnostenskou robotní fůru přiveze. 9. Poněvadž dle nejvyššího patentu od 7. září 1848. činže laudenium platiti odpadá tak je kupujicí povinen tyto nadurčené závazky vrchnosti patřicí odškod... kterou od vyších míst ustanovena bude ouplně ... -ti, ohledně dalších omezených poviností jak od stra.... vrchnosti k mináři taktéž od strany mlynáře k .... -stí musí se další právo skrze vyzvednutí též sam... ustanovení oboustranných odškozeností od vyších ... očekávati. 10. Ode dne koupě a prodeje přejdou jako i povinost... břemena na kupujicího; k čemuž je toho přítom... kontracht od obou kontrasimujicích stran k to... dožádaných svědků vlastnoručně s tím doložením ... (po)depsán, že ten samý k dobití práva vlastnosti pro J(ana) Tomana a k pojištění a ostaních z něj vyplyvajici ... –vo gruntovně vtěleno a patřičně vyznamenán býti. Jenž se stalo v Neustupově dne 3. února 1849.
Josef Toman prodávající Přítomný kontracht se s ohledem na nečitelno Jana Tomana od vrchnostenské strany tímto potvrzuj(e). Od právomocnosti Neustupovské dne 5. května 1849 Pro 5. 5. 1849..................................... J. Barták, ředitel Tento kontracht se protokolem de Pres 5/5. 1849 č. 88. – jed. str. 12 ...................................................koupeneho Nového Mlyna Hlou... v Hojšíně pro Jana Tomana gruntoknihovně vtěliti a vyznamen... s tímto povoluje od právomocnosti v Neustupově 5/5. 1849. Barták, ředitel
Posloupnost majitelů Nového Mlýna Dne 23. října 1834 zemřela Anna Mrázková sešlostí věkem vdova po Václavu Mrázkovi, který zemřel dne 12. dubna 1826 stár 80 let na souchotiny. Anna Mrázková, manželka Josefa Tomana, zemřela roku 1849 a Josef Toman zemřel na podzim roku 1879, takže byl 30 roků vdovcem. Po Josefovi Tomanovi dle kontrachtu ze dne 3. února 1849 byl majitelem Nového Mlýna jeho syn Jan Toman, jenž si vzal za manželku Kateřinu Adamovou, dceru str. 13 Josefa Adama rolníka z Hojšína dne 27/9 1830 narozená
Svatební úmluva Umínili sobě Jan Toman a Kateřina Adamová do stavu svatého manželského vstoupiti, a slibujou sobě v lásce svornosti a v upřimnosti pospolu až do smrtí setrvatí. Věnuje otec nevěstě Kateřině Adamové do spoluvlastenstva s ženichem Janem Tomanem jakožto svatebního věna jednu částku od – 1200 zl lmř. Jeden tisíc dvěstě zlatých v stříbře a zavazuje se nastávajicím manželům hned po kněžském sňatku jednu částku per – 400 zl lmř, pak druhou zbývajicí částku per 800 zl. lmř. od dne dneška za 2 léta na jednou bez ouroků v hotovosti pod uvarováním právní eksekuce zaplatiti, do kterého času zaplacení jím on své hospodářství pod ..... 12/5. v Hojšíně do hypotéky na kterém se ty samé toho věna gruntoknihovně zjistit můžou. Nastávajici manžel Jan Toman svou nevěstu Kateřinu Adamovou v ničemž neodvěnuje, jen ji ale to právo vejslovně vyhražuje ty jeji celý svatebni vejnos per 1200 zl lmře na jeho Novomlejně .....: 1 v Hojšíně gruntoknihovně zjistit museti. V pádu smrti jednoho neb druhého s kontrahyrujicích bylo uzavřeno: že kdyby ženich Jan Toman bez zanechání rodiny zemřít měl nevěsta Adamova, mymo jejího celeho přínosu per 1200 zl lmř. ještě z toho mlejna 400 zl lmř. obdržet má, mlejn ale otci Josefu Tomanovi do ouplné vlastnosti případnout má, pročež poslednější bude zavázán nevěstě těch 400 zl lmř. na jeji každé požádání bez odporu vyplatiti. V případu ale smrti nevěsty bez zanechání rodiny má pozůstlý manžel a ženich str. 14 na otci nevěsty Josefu Adamovi jednu částku od 400 zl. lmř. vyplatit a ostatní zbejvajicí jmění vesměs sám dědit. V pádu smrti jednoho neb druhého se zanecháním dědiců tak ty hořejší závazky vesměs žádnou platnost nenabejvaji, nýbrž má pomechalost dle všeobecných městských zákonů bezohledně projednávat 5. Nabyde tato svatební smlouva svou úplnou platnost až po kněžským sňatku. 6. Od vyhotovení této smlouvy taksi a kolky má ženich sám ze své(ho) zaplatit. 7. Může tota svatení smlouva k pojištění oboustraných závazků a práva jak při usedlosti Josefa Adama ... 12/5.tak i též při Novým Mlejně ...: 1 v Hojšíně gruntoknihovně vtěliti a vyznamenána býti. Když na ten způsob nic výc k namítaní nebylo, tak byla tato smlouva od všech kontrahýrujicích stran dožádanýma svědky vlastnoručně podepsána a uzavřena. Jenž se stalo v Neustupově dne 16 ledna 1850. Josef Toman otec ženicha Jan Toman ženich +++ to jest Josef Adam otec nevěsty na žádost podepsal Václav Pavel svědek Václav Pavel svědek
Jan Toman s manželkou Kateřinou rozenou Adamovou měli tyto dítky: str. 15 jeho žena Kateřina Tomanová jeti sama do Sedlčan, ovšem s plným košem, a pak byla stavba pily povolena. Vpředu zmíněnou cihelnu také vystavil.
Punktace Koupení č. 2 v Hojšíně 2. Bez odrážky z takové ceny trhové p. kupovatel na sebe přejímá: a. doplacení na koupené živnosti váznoucích jistin výkupních totiž jistiny za vrchnostenské práva a pozitky. b. odvedení z koupené živnosti do Neustupovské kontrybučenské sejpky mimoknihovně povinovaných osmnáct měr obilí. c. odvádění doživotního výměnku dle prohlášení prodávače dt. v Hojšíně dne 11 února 1855. jeho rodičům v prodané živnosti příslušícího d. a povinost Izáku Katzovi propachtované pole (N.) top. 670 pod 1 jitro 470 sáhů dle knihovní smlouvy pachtovní až do podzimu roku 1863. bezplatně užívat nechati. 3. Na odrážku z ceny trhové p. kupovatel na sebe k zapravení přejímá všechny, na koupené živnosti až do dnešního dne skutečně váznoucí na té samé dílem bezvýminkově a i také eksekučně zjištěny a dílem jen (precnotované) dluhy se všemy z nich až do 1. března 1861. zadrželymi ouroky a náklady soudnimi. Mnoho-li všechny tyto s úroky a útraty obnášeji až potud určitě se neví, poněvadž s věřiteli ohledně jim až str. 16 do 1. března 1861. příslušicích ouroků a útrat se teprv pozděj zevrubný počet učiniti musí, a poněvadž smlouvajicí strany mezi sebou ještě z úplna usnešeny nejsou v jakém peněžitém obnosu se ony, na prodané živnosti knihovně váznoucí, dobytek se svatebním výchystem čítati t.j. kupovateli, který odvedení toho samého in natura na sebe převzíti musí, z ceny trhové odraziti má. Za touto příčinou obě smlouvající strany mezi sebou ujednali, že nejdéle až do 1. června 1861. s knihovními věřiteli součtování ohledně úroků a nákladů soudních předsevezmou, že až do té doby také ohledně ceny naturálních dávek z prodané živnosti povinovaných mezi sebou se umluvějí, a že pak neodkladně hlavní smlouva trhová o tomto prodeji a koupěji vyhotovena býti má. 4. Zdaliž po odrážce knihovních dluhů s úroky a útraty pak po odrážce peněžitého obnosu za knihovně povynovaný dobytek se svatebním výchystem z ceny trhové per 5100 zl r. č. jěště něco zbyde, bude kupovatel povinen takový zbytek ceny trhové prodávači hned při sdělání hlavní smlouvy trhové vyplatiti. 5. Kdyby však knihovní dluhy až do dnešního dne na prodané živnosti váznoucí s připočítáním oného peněžního obnosu, který mezi prodávačem a kupovačem za knihovně zjištěný dobytek a výchyst svatební ujednán bude pak s úroky z knihovních dluhů a náklady soudními cenu trhovou per 5100 zl r. č. převyšovati měli zavazuje se tímto Barbora Adamová dle rodu Matoušková spolu podepsaná manželka prodávače Josefa Adama, že v takovém pádu z oného pro ni na selské živnosti čp. 2 v Hojšíně z jištěného věna svatebního per 1365 zl r. č. kupovateli půtažně jejímu manželi co prodávači při vyhotovení hlavního kontraktu tolik odpustí o co by takové dluhy knihovni cenu trhovou převyšovali. 6. Zavazuje se p. kupovatel, že Barboře Adamové jeji bezúročně knihovní věno svatební per 1365 zl. r. č. půtažně zbytek toho samého, kdyby dle předcházejiciho článku z něho něco sleviti musela následovním způsobem vyplatí: hned při vyhotovení hlavního kontrachtu 300 zl r. č. a při sv. Havle 1861 celou ostatní částku. str. 17 7. Vyhrazuje sobě prodávač v prodané živnosti společný byt, pak v chlívě místo pro dvě krávy až do sv. Havla 1861. 8. Vlastnictví prodané živnosti, nebezpečí s ní a jeji užitky přecházejí hned dnešním dnem na kupovatele p. Jana Tomana, co se však dotýká placení c. k. dani a jiných veřejných dávek pak ouroků z knihovních zůročních dluh; musí takové platy kupovatel již hned od 1. března 1861. sám ze svého nésti. 9. Jsou smlouvajicí strany, jak již podotknuto zavázány hlavní kontracht až do 1. června 1861. zhotoviti. 10. Náklady za vyhotovení přítomné punktace p. kupovatel sám ze svého spořádá. Co důkaz toho následujou obouch smlouvajicích stran, Barbory Adamové a dvouch k tomu dožádaných pp. svědků vlastnoruční podpisi. Tak se stalo ve Voticích dne 19 března 1861. Josef Adam prodávajicí Jan Toman kupujicí
+++ t. j. Barbora Adamová přistupujicí Fr. (Pl...) svědek Rok 1871. Oheň O svatodušních svátcích když již bylo vše poklizeno a urovnáno na kolnách plno kůr neb tehdy bylo hojnost lidského řezání o půl noci ze zadu kolny vypukl oheň, tak, že vozy a všechno polní nářadí schořelo proti kolnám byli svinské chlévky a na dobytek vše dřevěné z pod došky a též i místnost pro čeleď která všecka byla pryč stavěla prý máje, pouze Babička tj. Kateřina Tomanová musila dobytek a svině vyhánět a při tom se popálila na rukou a na obličeji; ostatní vše schořelo i postroje na koně. Nové maštale jež jsou zděné mají přes 2 m hluboké základy neb jsou na bahně. Rok 1872. V Hojšíně dřevěná stodola u č. 2. plná obilí též shořela a s ní pěkný dřevěný špýchar též shořel. Rok 1873. Jelikož mlýn byl celý dřevěný pod došky chtěl jej Jan Toman přestavět a když měli ze předu asi 2 m zdiva, na dvoře hromada třísek a písku přišla koncem května velká bouřka, průtrž mračen a tolik vody že na lukách všechny sena voda pobrala a do rybníka zanesla a stavidla seno ucpalo tak, že voda rychle stoupala a přes hráz ji šlo v krátké době přes 1 m vysoko a u stavidel hráz se protrhla a trouba co je s čepem na lovení byla vodou odnesena až pod vesnici Javor. V rybníce byla přes 2 m hluboká rokle od vody vymleta; za pilou bylo 600 špalků, které byly vesměs odplavený a to některé až ve Vitanovicích, na dvoře ze třísek a písku nezbylo ničeho též vůz který byl naložen pískem voda odnesla a nalezli z něho jenom váhy. Ostatek, celý vůz, je někde zaplaven bahnem. Bylo všade tolik str. 18 vody, že musel Jan Toman ze mlýna všecky po paždí v vodě vynášet by se neutopili, neb je voda neodnesla. Když se po velké vodě trochu vzpamatovali a vymleté rokle na dvoře trochu zavezli a mlýn již dostavěli tak, že se do něho začínali stěhovat a v něm chtěli obývat, služka jež rozdělávala oheň a nad plotnou sušili len, který se chytl a od něho celý mlýn docela vyhořel tak, že musil Jan Toman stavěti znovu. Lidu z okolí bylo plno, ale co měli hasit oheň, tak ještě kde co bylo neshořelé, tak ukradli.
Rok 1874.
Rok 1875. Můj dědeček Jan Toman, jak již na strance 15 této knihy jsem psal, zemřel byv raněn mrtvicí.
Rok 1876.
Odevzdací listina Od c. k. okresního soudu ve Voticích pozůstalost po Janu Tomanovi mlynáři z Hojšína čp. 1., jenž tam dne 25. března 1875 se zanecháním poslední písemné vůle (dto) v Hojšíně dne 25. května 1874 zemřel, na základě přihlášení se k dědictví s dobrodiním práva inventáře dle řečené poslední vůle a protokolu ze dne 10. května 1875 takto odevzdává: Obdrží syn Rudolf Toman veškerou pozůstalost co dědic, a sice mlýnskou usedlost Nový Mlýn čp. 1 v Hojšíně se vším příslušenstvím se všemi staveními a k usedlosti té přináležejícími pozemky jak (v) základním výtahu knihovním (vtažmě) v kupní smlouvě ze dne 3. února 1849 uvedeny jsou. Pak usedlost čp. 2. ve vsi Hojšíně s veškerým přislušenstvím, s veškerými staveními a se všemi k této usedlosti patřicími pozemky, jak v dotyčném základním výtahu uvedeny jsou, s dobytkem, zasetým obilím, s hosp. nářadím, jak vše v inventáři uvedeno jest. Konečně obdrží dědic Rudolf Toman následující pozůstalostní pohledávky: str. 19 1. Pohledávku u pí. Amálie Rombaldové z Neustupova, váznoucí za úvěr vybrané cihly, vápno, tašky, řezání prken a prkna v obnosu 150 zl v inventáři (vstavů) aktivním pod č. III. uvedenou. 2. Pohledávku za Karlem Treplem z Borku za obilí 65 zl 80 kr za cihly a vápno 10 zl 10 kr za řezání 4 zl 30 kr. celkem 80 zl 20 kr 3. Pohledávku za Josefem Balíkem z Hojšína per 35 zl 50 kr. 4. Pohledávku za Josefem Michálkem z Malovic 5 zl 30 kr. 5. Pohledávku za Poprem pachtýřem dvoru v Miličíně od mletí 6 zl 19 kr. Obdrží tedy celou pozustalost, jak v inventáři a v tomto protokolu uvedená jest, v ceně 21.098 zl 38 kr. r. č. ve své vlastnictví. Naproti tomu převezme na sebe k zaplacení: 1. Veškeré v inventáři a v tomto protokole uvedené dluhy v opravené uhrneční sumě per. 5133 zl 37 kr. 2. Vyplatí pozůstalé vdově vtažmě matce své pí. Kateřině Tomanové při nastoupení jeho uplného a samostatného hospodaření na pozustalých usedlostech její přinešené svatební věno v obnosu 2.000 zl r. č. K cíli pojištění toho věna pí. Kateřiny Tomanové dávají se jí v té pozůstalostní usedlosti čp. 1 a 2. v Hojšíně se vším příslušenstvím do hypotéky. 3. Bude dědic Rudolf Toman povinen matce své Kateřině Tomanové odváděti následující každoroční výminek: Rudolf Toman je povinen matku svou do její smrti živiti, šatiti a vůbec vším dle jejího stran potřebným zaopatřiti. Kdyby ale matka pí Kateřina Tomanová společně s Rudolfem Tomanem hospodářem, společně buď žít nechtěla neb nemohla, musí Rudolf Toman co držitel pozůstalostních usedlostí jí odváděti doživotně a každoročně bezplatně ve 1 letních lhůtách následující výminek: Svobodný a pokojný byt ve mlýně jeho čp. 1 v Hojšíně v předních 2 pokojích v poschodí, pak veřejný neporušovaný vchod a průchod tamto; kdyby vdova Kateřina Tomanová ve mlýně bydlet nechtěla musí ji hospodář k její žádosti na usedlosti čp. 2 v Hojšíně zřídit zváštní byt pozůstávající z 1 pokoje, z 1 výstupku, z 1 komory z 1 kuchyně, zvláštní půdy, sklepa a kůlny a má jí na této usedlosti poskytnouti místo pro krávu. Hospodář má pí. Kateřině Tomanové taktéž sklep pro brambory a schránku pro obilí a jiné potřeby dáti; a půdu potřebnou k užívání ponechati; kdyby na usedlosti č. 1 v Hojšíně bydlet měla. Pak bude odváděti pí. Kateřině Tomanové k její výživě v čistém zrně 1 lhůtách napřed:
6 měr pšenice str. 20 dvě krmené prasata každé po 40 (...) těžké, 30 (lt) vytřeného lnu, 5 kop vajec 1 vědro čisté nakrouhané zelí a 2 kopy řípy. Jest povinen jí při žlabě svého dobytka jednu dojnou krávu a 1 husu i s přirůstkem živiti a potřebný chlív pro tento dobytek vykázati a zaopatřiti a sice nejblíže jejího bytu. Kdyby hospodář pí. Kateřině Tomanové krávu tu neživil svou pící, povinen bude na krmení té krávy dáti každoročně 4 centy sena 3 mandele ječný 3 mandele zimní slámy dáti. Kdyby Kateřina Tomanová na pozůstalostních usedlostech krávu chovala musí jí též hospodář dáti potřebné stelivo, za čež mu připadne co náhrada hnůj od této krávy. Též jest hospodář zavázán vymínkařčinu krávu ve společném hejně pásti nechati. Má to ležet na vůli Kateřiny Toman bude-li chtíti by kráva její při žlabu hospodářova dobytka jeho děvečkou při jeho píci uklízena a živena byla, a neb kdyby to nechtěla, aby ji hospodář dal píci výše uvedenou. Hospodář ale nemůže se sprostit společného živení a uklízení krávy výminkářky mezi jeho dobytkem tím, že by výminkářce dal pouze jen píci. Výminkářka pouze má právo žádati buď společné živení krávy, neb píci dle libosti. Kráva výminkářky musí posloužená býti čeledí hospodářovou, když pí. Kateřina Tomanová u pozůstalostní usedlosti čp. 1 v Hojšíně bydlet bude a tu krávu držet bude. Pro ten případ kdyby pí. Kateřina Tomanová krávu v chlívě v usedlosti č. 2 držet bude, bude hospodář povinen na krmení krávy pouze toliko píci výše uvedenou a stelivo a obdrží hospodář v náhradě za stelivo hnůj od té krávy. Pro každý případ ať by pí. Kateřina Tomanová krávu tu kdekoliv sobě chovala, třeba i mimo staveních pozůstalostních, musí se jí hospodářem pro tu krávu dáti společná pastva s hospodářovým dobytkem a letního času čerstvý jetel ke krmení, co ho spotřebuje. Pro ten případ, kdyby kráva ta mimo pozůstalostních usedlostí chována býti měla, neobdrží Kateřina Tomanová žádné stelivo, poněvadž by v tom případu hospodáři ušel hnůj. Co se týče dříví, má dědic Rudolf Toman matce své dávat každoročně na vytopení jejího bytu, ať bydlí kdekoliv, 4 sáhy stěpinového, 24 sáhy měkkého dříví. Kateřina Toman bude až do dosáhnutí 24 roků, totiž až do přirozené plnoletosti, dědice Rudolfa Tomana na usedlostích pozůstalostních hospodařit, musí však před dosáhnutím přirozené plnoletosti jemu hospodaření, na pozůstalostních usedlostech ponechati, když to poručník jeho ku prospěchu Rudolfa Tomana za dobré uzná, vrchnoporučenský soud to schválí. Za doby svého hospodaření bude Kat. Tomanová povina všecky břemena, daně a veřejné dávky jakož i úroky z pozůstalostních vybírati, syna svého Rudolfa Tomana jakož dvě dcery živiti. str. 21 (sa... a je vůbec všem (potřebným zaopatřiti, ....................................................................) dání účtů ze svého hospodaření na řečených usedlostech. Dědic Rudolf Toman vyplatí svým sestrám Emilii a Marii Tomanové následující podíly: sestře Emilii Tomanové vyplatí jménem peněžitého podílu obnos 3.000 zl., pak dvě statečné dojné krávy, které se béřou k cíli poměření poplatků á 40 zl. dohromady na 80 zl. a jednu zrůstnou jalovici v ceně poměření poplatků udanou 20 zl. sestře Marii Tomanové jménem peněžitého podílu obnos 3.000 zl. pak dvě statečné dojné krávy k cíli poměření poplatků v ceně 80 zl. jednu zrůstnou jalovici v ceně 20 zl. Pozůstalé dcery mají vnitř právo ty dvě krávy a tu jalovici sobě vybrati z chléva hospodáře, totiž z veškerého jeho dobytka. Mimo toho dá dědic Rudolf Toman každé sestře při provdání svatební šat, který se béře k cíli poplatků na 100 zl. a vypraví každé svatební oběd, se béře z příčiny uvedení na 100 zl. Všechno to mohou sestry od hospodáře Rudlofa Tomana požadovati in natura. Ostatek nemohou sestry Emilie a Marie Toman požadovati od dědice žádný jiný výchyst /brustattung/, poněvadž dědic řečeným sestrám Emilie a Marie až do jejich provdání, vtažmě až do dosáhnutí jejich přirozené plnoletosti, nebude platit z peněžitých podílů žádné úroky, tak jest povinen ty samé až do jejich provdání se, vtažmě až do jejich plnoletosti, bezplatně živiti, šatiti a vůbec vším potřebným je zaopatřiti a v zděděné mlýnské usedlosti slušný a pořádný byt jim popřáti. Co se týče podílů peněžitých dcerám Emilie a Marie vyštípených, tak má dědic Rudolf Toman podíly ty vyplatiti při provdání se těchto dcer aneb při dosáhnutí jejich přirozené zletilosti. To samé platí o dobytku, který jim jménem podílů odvésti má. Kdyby pozůstalostní usedlost čp. 1 a 2 přešli z Rudolfa Tomana docela do jiných rukou, musí držitel usedlostí čp. 1 a 2 tímto dcerám z peněžitých podílů á 3.000 zl. na požádání poručníka hned platiti 6% úroky, načež pak jak se samo sebou rozumí, odpadne jeho povinnost řečené dcery, Emilie a Marie Toman, živit, šatit a je bytem a vším potřebným zaopatřovati. Pro tyto podíly dávají se do hypotéky obě usedlosti č. 1 a 2 v Hojšíně. Kdyby Kateřina Tomanová se opět provdávala, tedy by stratila hned právo k hospodaření a užívání pozůstalosti, taktéž právo k bytu str. 22 ve mlýně čp. 1 v Hojšíně vtažmě v usedlosti čp. 2 v Hojšíně. Ostatní výminek zůstal by bez změny. Dluhy pozůstalostní musí pozůstalá vdova pí Kateřina Tomanová každoročně po čas užívání usedlostí čp. 1 a 2. náležitě splácet hleděti, a které by do odevzdání na dědice zaplatit ústavu nebyla přejdou na dědice Rudolfa Tomana k placení. Usedlosti č. 1 a 2. ale teprv tehdy mohou dědiči Rudolfu Tomanovi k hospodaření odevzdány býti; když poručník jej za úplně způsobilého a statečného uzná a když by ho soud vrchnoporučenský za plnoletého prohlásil. Listina odevzdací na tuto pozůstalost má býti na usedlostech pozůstalostních čp. 1. a 2. v Hojšíně současně dle § 97. zákona knihovního vtělena býti: k cíli převodů práva vlastnictví řečených usedlostí č. 1. a 2. v Hojšíně se zůstavitele Jana Tomana na syna Rudolfa Tomana. k cíli vložení práva zástavního pro věno pí Kateřiny Tomanové per 2.000 zl. pak pro podíly dcer Emilie a Marie Toman výš naznačených a pro výminek matky Kateřiny Toman výš uvedený jakož i pro právo hospodaření té samé na usedlostech uvedených. Konečně musí Rudolf Toman děda svého Josefa Tomana do jeho smrti živiti a vším potřebným zaopatřiti, jak k tomu zavázán byl zůstavitel otec jeho Jan Toman. Též toto právo může při usedlosti čp. 1. v Hojšíně knihovně zjištěno býti. C. K. okresní soud ve Voticích dne 25. května 1875. c. k. okresní soudce Koliha mp.
Číslo jednací 6660 str. 23 Voticích co mladý manžel z jedné, pak pí Marie Tomanová dříve ovdovělá Mrázková dle rodu Nováková, manželka jeho, dekretem zde soudním čís. 7995 civ. ai. 1878 se soudním schválením z moci otcovské propuštěná, mě dle osoby i jména známá s druhé strany následovní smlouvu manželskou, odstupní a spolu dědiční: Předně: Doznává p. Rudolf Toman, že od své manželky pí Marie Tomanové dřív ovdovělé Mrázkové ještě před podpisem této smlouvy v hotovosti vyplaceno obdržel věno svatební na penězích per 1400 zl. r. č. slovy: jeden tisíc čtyři sta zlatých rakouského čísla, které on za jejího srozumění na své neknihovní dluhy vynaložil. Za druhé: Jménem dalšího věna svatebního (vysazuje) tímto mladá manželká pí Marie Tomanová dříve ovdovělá Mrázková dle rodu Nováková, majíc z usedlosti čp. 1 v Martinicích, kupní dobírku k požadování svému manželi p Rudolfu Tomanovi pěněžitý obnos per 4.400 zl. r. č. píši čtyři tisíce čtyři sta zlatých rakouského čísla a zavazuje se dálši věno toto svému manželi p. Rudolfu Tomanovi pod následky escekuce a pod strátou termínů v následovních bezúročních lhůtách hotově vyplatiti a sice: a) dne prvního července příštího roku jeden tisíc pět set zlatých b) dne prvního července roku tisícího osmistého osmdesátého prvního jeden tisíc pět set zlatých c) dne prvního července roku tisícího osmistého osmdesátého druhého jeden tisíc čtyři sta zlatých Za třetí: na proti tomu odstupuje zase p. Rudolf Toman své manželce pí Marii Tomanové dříve ovdovělé Mrázkové nerozdělenou čili spoluvastnickou polovici následovních, jemu dle dotýčených základních výtahů, základem vtělené odevzdací listiny tu soudní (dto) 25. května 1875. číslo 2563. patřících usedlostí a sice: a) mlýnské usedlosti čp. 1 v Hojšíně s pozemky a příslušenstvím, b) polosedlské živnosti čp. 2 v Hojšíně s pozemky a příslušenstvím. Za čtvrté: Odstoupená zde spoluvlastnictví jakož i spojené s těmi samými užitky, nebezpeči a břemena, pak spoluvybývání knihovních dluhů a závad přecházejí dnešním dnem na manželku pí Marii Tomanovou dřív ovdovělou Mrázkovou. Za páté: Aby své manželce toto spoluvybývání knihovních dluhů a závad nadlehčil, zavazuje se mladý manžel p. Rudolf Toman ono věno, které jemu jeho manželka str. 24 v odstavci druhém nadstojíc vysazuje to jest částku per čtyři tisíce čtyři sta zlatých rakouského, hned po téže obdržení a pokud stačí jedině na zaplacení společních dluhů knihovních vynaložiti. Za šesté: Na proti tomu a stávajíc se za věno spoluvlastnicí usedlosti čp. 1. a 2. v Hojšíně vzdává se zase mladá manželka pí Marie Tomanová dříve ovdovělá Mrázková tímto za sebe i své dědice hned zde vpředu výslovně práva věno dle odstavce prvního a druhého přinešené úhrnem per pět tisíc osm set zlatých r. č. od svého manžela neb od téhož dědiců kdy na zpět požadovati. Za sedmé: Stran dědičných práv mezi sebou, smluvili se mladí manželé p. Rudolf Toman a pí Marie Tomanová dříve ovdovělá Mrázková takto: a. Zemře-li ten neb onen z nich po kratším neb delším čase bez zanechání nějakého společně splozeného dědice tělesného, tak má pozůstalý z manželů po předemřelém jednu čtvrtinu veškeré zůstalosti děditi; b. Zemře-li však ten neb onen z nich mladých manželů, zanechav po sobě jedno neb více splozených dítek, tak má zůstalost předemřelého, ač neučinili právoplatného posledního pořízení, rozdělana a projednána býti dle zákoné posloupnosti; c. má v obouch pod a. a b. pádech strana na živu zůstalá oprávněna býti to po předemřelém zůstalé nemovité jmění téhož odhadní ceně ujmouti, spolu dědice pak a odkazníky peněz vyplatiti. Za osmé: Svolují strany k vložení práva vlastnického pro pí Marii Tomanovou dříve ovovělou Mrázkovou a to: a. k mlýnské usedlosti čp. 1 v Hojšíně s pozemky, a b. k polosedlské živností čp. 2 v Hojšíně s pozemky. Za deváté: Veškeré se sdělaním a zaknihováním této smlouvy spojené výlohy a poplatky nesou oba manželé stejným dílem. O tom byl tento spis notářský dělán, přede mnou a z předu uvedenými pp. svědky stranám čten, od nich dle celého obsahu, totiž zvláště co do smlouvy dědičné schválen a pak od stran i svědků též vlastnoručně podepsán, vše to u mé a pp. svědků přítomnosti. Marie Tomanová dříve ovdovělá Mrázková mp. Rudolf Toman mp. Václav Škrábal mp. svědek Antonín Kraus mp. svědek Tomu na důkaz můj úřední podpis Viktor Franz mp. c. k. notář str. 25 Křestní list. Dle zdejší křestní matriky tom o (fol) 229. narodila se v Martinicích č. 8. v soudním okrese Votickém, pol. okresu Sedlčanském v Čechách dne 28. července 1885, to jest roku tisícího osmistého padesátého pátého Marie Nováková, manželská dcera katolických manželů rodičů: Otec: Martin Novák, sedlák ze vsi Martinic č. 8., syn Martina Nováka, sedláka z Martinic č. 8. a Magdaleny rozené Škramlíkové. Matka: Anna Drábová, dcera po † Vojtěchovi Drábovi, sedláku z Ručové č. 7. a Anny rozené Hášové. Pokřtěna byla dle katolického obřadu 28. července 1855. od Antonína Zuckera, faráře u přítomnosti kmotrů: Jana Rudíla sedláka z Martinic a Marie Rudílové ženy jeho; porodní bába Kateřina Blažková z Votic. Oddána jako vdova po Matěji Mrázkovi dne 3 II. 1879 ve farním chrámu ve Voticích s Rudolfem Vojtěchem Tomanem. Oddací list. Dle zdejší matriky oddaných tom. (II) fol 122. oddáni byli ve farním chrámu Páně ve Voticích v soudním okresu Votického, politickém okresu Sedlčanském v Čechách dne 19. listopadu 1872, to jest roku tisícího osmistého sedmdesátého druhého snoubenci: Ženich = Matěj Mrázek gruntovník z Martinic č. 1, syn po † Josefovi Mrázkovi, gruntovníku z Martinic č. 1. a Kateřiny rodem Repetnové, katolík svobodný 20letý. Nevěsta = Marie Nováková dcera Martina Nováka, gruntovníka z Martinic č. 8. a Anny rodem Drábové katolička svobodná 17letá. Oddal je Jan Čežík, farář u přítomnosti svědků: Josefa Zouba, gruntovníka z Nezdic, a Josefa Bechyně, syna gruntovníka. Matěj Mrázek zemřel na tuberkule roku 1878 a zanechal po sobě jednoho syna Jana Mrázka, který studoval v Praze ve vyšší realné škole po absolvování 5. ročníku vystoupil a učil se pak rok v Konopišti v pivováře sladovnickým; po vyučení pak jako sladovnický tovaryš dělal v Jablonci v severních Čechách a pak str. 26 byl v roce 1900 odveden k vojsku ku 102. pěšímu pluku který toho času byl v Tyrolích Bolzanu a jako četař se po 3 létech vrátil domů. Ženit se nechtěl a jako plnoletý obdržel věno po jeho otci Matějovi Mrázkovi 4.000 zl., žil v Praze do vypuknutí světové války roku 1914; byl pak zajat na ruské frontě a v roce 1919 jako ruský legionář se vrátil a byl jako legionář přidělen k nemuničnímu vlaku, pak do (Písku), odtud do Bratislavi jako šikovatel k nemuniční lékárně a pak do Prahy, kde dne 30. března 1925 zemřel v divisní nemocnici a dne 2. dubna na Olšanském hřbitově pochován byl; zemřel na tuberkulosu 47 roků stár. Roku 1879 v únoru vzal si za manželku Rudolf Toman Marii Novákovou ovdovělou Mrázkovou a měli tyto děti: dne 5. února roku 1880 narodil se jim syn Emil, nyní uzenář v Praze VII. dne 4. června roku 1883 narodil se jim syn Rudolf, nyní majitel Nového Mlýna dne 23. prosince roku 1886 narodila se jim dcera Štěpánka, nyní choť notáře v Kloboukách dne 28. března roku 1890 narodila se jim dcera Marie, nyní choť řidicího ve Vrcholtovicích Emil Toman absolvoval dvě měšťanské školy ve Vlašimi, pak se učil uzenářem v Benešově u p. Kukli, pak dělal v Praze a po odbytí vojenské povinnosti, byl odveden totiž v I. třídě na 8 týdnů a pak dělal dále v Praze a roku 1906 v listopadu se oženil, vzal za manželku si Marii rozenou Jeřábkovou, dceru kováře a majitele hospodářství v Nížebohách u Roudnice. Obchod uzenářský měl nejprve v Žitné ulici č. 44, pak ve Vršovicích a roku 1915 na jaře žena Emila Tomana Marie rozená Jeřábková ze žárlivosti a snad z manželovi nevěrnosti se na záchodku udusila uhlím dřevěným, pohřbena je na hřbitově Olšanském. Pak si vzal za ženu Emil Toman Hedviku Pokornou z Poštorné, která za života Marie roz. Jeřábkové u nich sloužila, oddati se nechali úředně v Sedlčanech a v roce 1927 na podzim se nechala Hedvika s Emilem Tomanem rozvest. Dítky z prvního manželství, t. j. s Marií rozenou Jeřábkovou, měl Emil Toman jedno, a to syna Vlastimila Tomana, roku 1907 narozeného, a z druhého manželství s Hedvikou rozenou Pokornou též jednoho syna Luboše, jenž se narodil roku 1918. Nyní má Emil Toman uzenářský obchod Praha VII. Letná Heřmanovo nám. č. 6 a Hedvika Tomanová má obchod na Vinohradech Nerudova ul. č. 5. Emil Toman má u sebe jednu služku a jednu krámskou. str. 27 Rudolf Toman, jenž se narodil dne 4. června 1883, po vyjití obecné školy byl ve dvouleté rolnické škole v Písku a pak se doma učil řemeslu mlynářskému a při hospodářství; ve (třetí třídě) v roce 1906 odveden na osm týdnů ku 102. pluku t. č. na Pohořelci v Praze. V roce 1913 převzal po rodičích mlýn a hosp. č. 1 a 2 v Hojšíně. Štěpánka Tomanová po vyjití obecné školy byla v zimní hospodyňské škole v Benešově a pak v roční vzdělávací škole na Kladně a 1. června 1909 se provdala za Rudolfa Fantyše z Miličína kand. notářského, který je nyní notářem v Kloboukách u Brna na Moravě, kdež se jim velice dobře daří, děti nemají žádné. Marie Tomanová po vyjití obecné školy byla v zimní hospodyňské škole v Benešově a začátkem ledna 1913 se provdala za Tomáše Kováříka, učitele z Vrcholtovic, který je nyní ve Vrcholtovicích řidicím učitelem; mají 3 děti: Ladislava, Miloše a Zlatušku. Rok 1876 Vystavěl otec p. R. Toman novou kolnu a stodolu, dále v roce 1879 prodali rodiče Rudolf a Marie Tomanovi statek v Martinicích, který měla Marie Tomanová co věno svému otci p. Martinu Novákovi, rolníku z Martinic. V roce 1882 koupili Rudolf a Marie Tomanovi pole a les od Barčova a sice čpr. 255/1. – 288 – 292 – 293 – 294 – 295 – 296, celkem 5 ha 15 a 04 m2 asi za 4.000 zl. V roce 1892 zemřela na jaře (18. 4.) babička p. Kateřina Tomanová rozená Adamová z Hojšína. V roce 1892 nastoupil stárek Josef Dušek z Kamberka, který již 38 roků je zde ve službě a stále poctivý a spravedlivý, takže za jeho poctivost chci jej do jeho smrti zde ve mlýně vyživiti a pak jemu pěkný pohřeb vystrojiti. V roce 1896 prodal p. R. Toman koně 5letého, pěkného a zdravého do Záběhlic u Prahy a kupující vedl žalobu, že kůň má vady, což pravda nebyla, ale str. 28 prodán za 190 zl. Kupec koně se jmenoval Josef Chlupatý ze Záběhlic. Rok 1898 byl ve znamení měření hranic, neboť soused p. Adam z Hojšína a otec nemohli se dohodnouti (podkud) jejich pozemky hraničí; po označení hranic, kdež většinou bylo ve prospěch náš, bylo sousedství s p. Adamem trochu lepší. V roce 1901 prodala matka, p. Marie Tomanová, asi 40 husí do Ouběnic a kupec je nechtěl ve zjednanou dobu odebrati, že prý jsou podmrzlé, špatně živené atd. a prostřednictvím okresního soudu ve Voticích podal žalobu, kterou při prohrál a husi musil odebrati a výlohy platit; byl to Antonín Otradovec, chalupník a obchodník (náhončí) husami z Ouběnic. Rok 1904 byl zrušen starý český mlýn a na místě jeho byl postaven mlýn moderní, válcová stolice se vším příslušenstvím od Jana Prokopce, továrna mlýnských strojů a slévárna Praha - Královské Vinohrady, za ujednanou cenu 384585 Kč i s příslušnými řemeny a v prosinci 1904 byla ještě přikoupena od této firmy 4 krupičná ssavka za 912 Kč. Jelikož byla hojnost mletí a vody málo, byl koupen v roce 1905 motor naftový od firmy Bachrich a comp., Vídeň, prostřednictvím Max. Plešnera, zástupce z Tábora, za 3800 Kč. Motor byl naftový 5 H(?) V roce 1912 jsem koupil stroj na výrobu tašek cementových a vyráběl jsem po živnostensku tašky až do války, kdy jsem výroby tašek zanechal, stroj jsem si ponechal toliko pro svoji potřebu. Rok 1913 v listopadu mi rodiče dle výše zmíněné postupní smlouvy přenechali mlýn a dne 22. listopadu 1913 jsem se oženil; za manželku jsem si vzal Antonii Koubkovou dceru Františka Koubka rolníka z Jekova, čp. 1 a Anny rozené Sedláčkové z Elhýšova. Já byl stár v době sňatku t.j. v listopadu 1913 – 30 roků a nastávající moje žena byla stará 27 roků, svatbu jsme měli tichou bez hluku, toliko asi 15 nejbližších hostí. Oddáni jsme byli v Šlapánově a oběd byl zde ve mlýně. str. 29 Smlouva postupní Která uzavřena byla dolepsaného dne a roku mezi pp. manžely Rudolfem a Marií Tomanovými, majiteli mlýna čp. 1 v Hojšíně, okres Votice, jako postupujícími se strany jedné a jejich synem p. Rudolfem Tomanem, mlynářem tamtéž se strany druhé, takto:
I. podle odevzdací listiny ze dne 25. května 1875 čís. 2563 a snímku ze spisu notářského ze dne 25. července 1879 č. 6660, jim patřicí mlýnskou usedlost čp. 1 v Hojšíně vložka č. 40. pozemkové knihy obce Jiřetic, a usedlost čp. 2. v Hojšíně, vložka č. 41. pozemkové knihy obce Jiřetic a pozemky zapsané ve vložce č. 31. pozemkové knihy obce Dolního Borku, podle kupní smlouvy ze dne 19 července 1882. jim připsané – vůbec veškery své nemovitosti kdekoliv ležicí a jednomu anebo oběma z nich patřicí, - mimo jalovici žlutou straku a bílou krávu, a mimo bytové zařízení do jedné světnice a kuchyně, které si vybéřou, a přijimá a nastupuje p. Rudolf Toman mladší nemovitosti ty s příslušenstvím, proti následujícím závazkům:
II. knihovní: Hypoteční bance Království Českého per 2800 zl a 1400 zl v dnešním zbytku ------------- 5771 Kč. 48 h t.j. pět tisíc sedm set sedmdesát jedna Koruna 48 h. s úroky od 1. listopadu 1913. Votické spořitelně: 5.000 zl – 6.000 Kč – 2.000 Kč a 4.000 Kč v dnešním zbytku -------------21.246 K 52 h; dvacet jeden tisíc (dvě stě čtyřicet šest Korun 52 h. .........) str. 30 neknihovní: smněnečný dluh Votické spořitelně/:tři tisíce osm set Korun:/ 3800 Kč (s úro)ky jsou zaplaceny. smněnečný dluh Spořitelnímu a záloženskému spolku v Neustupově /: dva tisíce Korun :/ -------- 2000 K. s úroky od 1.července 1913. Rudolfu a Štěpánce Fantyšovým v Jihlavě ------------10.000 K /: deset tisíc Korun. Drobné dluhy postupujicích celkem /: sedm tisíc Korun:/ 7.000 Kč. Postupujicím rodičům zavazuje se zaplatiti: .... a vybavení ostatních dětí do konce tohoto roku, bez úroků .... bez knihovního zajištění ---------- 5100 K /: pět tisíc jedno sto Korun ... do dvou roků ode dneška /: dva tisíce Korun :/ -------- 2.000 K ... zavazuje se z obnosu tohoto 5 % úroky půlletně předem ...odedneška počínajíc platiti, a dává postoupené mu nemovitosti pro obnos tento do zástavy, ... do pěti let ode dneška na přilepšenou 4000 Kč čtyři tisíce Korun:/, bez úroků; z obnosu tohoto mohou postupujicí ročně (vy)brati si nanejvýše 1.000 /: tisíc Korun:/ a dává nastupujici (po)stoupené mu nemovitosti pro obnos tento do zástavy ...konečně do jednoho roku odedneška jako náhradu ..za dobytek obnos= -600 K /: šest set Korun:/ do té doby bez úroků a knihovního zajištění. III. (Vy)hražuji si dále postupujici rodiče pod hypotékou postoupených nemovistostí následujicí doživotný a bezplatný výminek: a. dokud budou výminkáři si přáti, budou s hospodářem při jeho teple a světle společně bydliti a s ním společně při jeho stole a stravě se stravovati, kterážto strava vzhledem na zdraví a věk výminkařů připravena býti musí a spoluužívání všech potřebných místností v postoupeném domě; dále povinen hospodář bude odváděti jím týdně předem 4 Kč /: čtyři Koruny:/ na drobná vydání a při všech svatých každoročně str. 31 8. q. /: osm metryckých centů:/ ovsa. Kdyby výminkáři společně s hospodáři bydliti a se stravovati nechtěli, bude jím příslušeti výhradní užívání předního pokoje v prvním poschodí, kamna /:sporák:/ musí tam postaviti svým nákladem hospodář; který oprávněn bude pokojem předním do zadního choditi; kterýžto pokoj /:zadní:/ náleží hospodáři; výminkáři i v případě tomto mohou spoluužívati všech potřebných místností v domě, na žádost výminkářů povinen bude hospodář nejdéle do dvou roků ode dneška při mlýně svým nákladem výminkářské stavení sestávající z jedné světnice (4 x 5 m) jedné kuchyně a předsíně vystavěti; kdyby hospodář stavení toto nevystavil, povinen bude hospodář platiti výminkářům ročně na byt 140 K /:stočtyřicet Korun:/ po 35 K čtvrtletně předem. Za výminek pak každoročně: 4q /:čtyři:/metr. centy žita, 6 q /:šest:/ pšenice, 2 /:dva:/ ječmena, 8 q /:osm:/ ovsa, 20 /:dvacet:/ jedlých bramborů, obilí předního zrna, vše čtvrtletně předem, počínajíc od odevzdání hospodářství, při vánocích 10 kg /:deset kilogramů:/živých kaprů, nejméně po 1 kg (težkých), při vánocích 50 kg /:padesát kilogramů:/nesnímaného vepřového masa 50 kg ročně, čtvrtletně předem po 12 1 kg bílé pytlové soli, týdně předem po 4 K (:čtyrech Korunách:/ na drobná vydání, 4 m /:čtyři metry:/ suchého polenového dříví po 1. m čtvrtletně předem 25 q /:dvacet pět q:/ černého kameného uhlí, čvrtletně předem; šestina všeho druhu ovoce při česání a dvě brázdy bramborů raných ke kopání, výminkáři mohou si při pečení a palivu hospodáře v peci jeho chléb upeci, hospodář povinen bude při svém dobytku chovat, živit, pást a uklízet dva velké kusy hovězího dobytka, začež připadne mu hnůj; kdyby si výminkáři dobytek nechovali, bude hospodář povinen odvádět výminkářům měsíčně 3 kg /:tři kg:/ str. 32 čerstvého kravského másla a 11 l /: jeden a půl litru:/ teplého kravského mléka jak se nadojí denně. Krávy musí hospodář svoji čelátkou dojiti dáti, a nadojené mléko řádně odváděti. Na místě mléka mohou výminkáři bráti si 10q /: deset q:/ zdravé slámy a 10q /: deset:/ dobrého hovězího sena. Chlívek na prase a stelivo pod ně, hnůj připadne hospodáři, výminkáři mohou si chovati 15. /:patnáct:/ slepic, které hospodář musí krmiti a se svými slepicemi v kurníku nechat sedati; místo chování slepic mohou výminkáři žádati měsíčně kopu zdravých slepičích vajec; výminkáři mohou si chovati 10 /:deset:/ husí při svém krmení, pro něž hospodář musí vykázati pastvu a poskytnouti chlívek a stelivo. V případě smrti jednoho z výminkářů odpadne polovic dělitelných dávek, mimo palivo a 4. K týdně; z dobytka bude chovati si pozůstalý jen jeden kus, 10 slepic a 5 husí. Kdyby výminkáři ve mlýně nebydlili, musí hospodář dovážeti výminek do bytu, nejvíce 10 km vzdáleného. Hospodář musí také přivézti na požádání výminkáři kněze a lékaře. IV. Vlastnictví, držení a užívání postoupených nemovitostí, jakož i placení daní a jiných dávek veřejných přejde na nastupujícího dnem dnešním. V. Strany svolují, aby se podle smlouvy této na nemovitosti ve vložkách číslo 40. a 41. pozemkové knihy obce Jiřetické a číslo 31. v Dolním Borku, vložily: právo vlastnické Rudolfu Tomanovi mladšímu. právo zástavní za pohledávaní Rudolfa a Marie Tomanových: per 2000 K. s 5% úroky a per 4000 K. bez úroků a výminek dle odst. III. pro Rudolfa a Marii Tomanovy. VI. (Za) účelem vyměření poplatků odhadují strany postoupené nemovitosti s příslušenstvím na 66.000 K /:šedesát šest tisíc Korun:/ část postupní ceny převzatými závazky ...ad nevyčerpanou, postupujicí na synovi svém nežádají, str. 33 a ponechávájí mu část tu výbavou, k jejíž zřízení dle § 1231. obč. zákona jsou poviní. Postoupené nemovitosti až do dnes postupující sami obývali a pozemky vlastnoručně obdělávali, a bude jich nastupujicí syn týmž způsobem nyní užívati. VII. Strany souhlasně udávají, že vyjma uvedené dluhy postupující žádných jiných nemají, nastupující syn jest však povinen, kdyby se nějaké ještě vyskytly, až do výše ceny postoupených nemovitostí je převzíti a zaplatiti. VIII. Obě strany vzdávají se práva, této smlouvě pro zkrácení nad polovici ceny obecné odporovati. V Jihlavě, dne 10. listopadu 1913 Dle rejstříku pro ověřování čísl. 634/13 Podepsali Rudolf Toman, otec Marie Tomanové, a Rudolf Toman (syn) z Hojšína Jejichto totožnost soudu zákonitě prokázána byla, tuto listinu před soudem. Kancelářské oddělení II. c. k. okresního soudu v Jihlavě dne 10. listopadu 1913. Oddací list rodičů mé ženy. dne 25. listopadu roku 1884 oddal farář v Kamberce, pan Matěj Layer, novomanžele Františka Koubka rolníka z Jekova čp. 1., manželského syna Vojtěcha Koubka rolníka z Jekova čp. 1 a jeho manželky Marie rodem Daněk z Božkovic čp. 9. okres Benešov, a Annu Sedláček, manželskou dceru Jana Sedláčka, rolníka z Elhýšova čp. 3 a jeho manželky Anny rodem Hous. z Křekovic, okres Táborský. Svědkové Frant. Daněk, rolník z Božkovic, a Josef Čechota, rolník z Předbořic. Ženich stár 305/12 Nevěsta stará 303/12 str. 34 Měl jsem dosti starostí do začátku neboť ještě kromně uvedeny břemen drobné dluhy činili přes 7000 Kč. /:slovy sedm tisíc Korun:/ a mlýn na tehdejší poměry vetší cenu než jmenované břemena činili jistě neměl. Přesto rád jsem se chopil hospodářství a největší mojí touhou bylo co možno nejdříve se vyprostit z dluhů a proto často jsme měli s moji ženou porady jak to udělat; statek v Jekově, jež měla dostat za věno bylo líto prodat a jiné rady jsme si nevěděli. K tomu ještě jsme měli dosti neštěstí, hned v únoru 1914 jsme přišli o prasnici která se měla oprasit a již jsme v duchu počítali mnoholi za prasata utržíme a co strženými penězi uhradíme; ale brzy jsme si dělali se ženou rozpočet. Aby prasnice neustydla až se oprasí postavil jsem do chlévka starý pařák na brambory a v něm jsem topil prasnici a tu jednou ráno našli jsme prasnici v chlévku udušenou, neboť se u pařáku dvířka otevřeli a dým všechen šel do chlévka a tak se neštěstí stalo. První škodu jsme se ženou oplakali. Později jsem si na podobné škody zvykl neboť každý rok jsem buď o dobytče nebo koně přišel a v roce 1918 jsem dokonce přišel o 1. koně a o 8 kusů /:osm:/ hovězího dobytka velkého na tak zvanou nemoc hlavničku čili zlou horečku tak, že mě zbylo pouze 3 kusy všeho dobytka, neboť jsem měl všeho dobytka pouze 11. kusů, to co mě zbylo po rekvisicich na válečné účely. Dne 6. května 1914 se rozstonala žena a teprve dne 8. května se narodila dcera Štěpánka Tomanová, byl zde z Miličína MUDr. Toužimský, který musil bráti děcko kleštěmi. Žena po porodu silně krvácela a 6 týdnů ležela na lůžku a stále víc slábla, takže jsem ji musil dovézti do Benešovské nemocnice, kdež p. primář Teuner zjistil silnou otravu a po operaci za 14 dní jsem ji zdravou přivezl domů. Ale dlouho jsme se neradovali, neboť dne 28. července byla vyhlášena mobilisace a dne 29. července jsem musil se rozloučit a odebrat se do Benešova, kdež jsem byl přidělen k I. marškompanii a dne 16. srpna přes Prahu – Kolín – Jihlavu str. 35 Znojmo – Vídeň. V Uhrách jsme jezdili asi dva dni, pak jsme přijeli do Pětikostelí, Bosenského Brodu a večer dne 22. srpna jsme vystoupili v Sarajevě, kdež jsme několik dní byli a pak jsme jeli zpět myslím do Závidoviče v Bosně a odtud lesní dráhou do Hampjesáku a odtud jsme po třídenním pochodu došli do (Drinače) na hranice srbské a tam nás roztřídili a asi do 33 roku, co jsme byli, tak jsme šli doplnit feldkompanii do přední linie, ale tam jsme byli snad něco přes týden a jednou časně ráno po celonoční přestřelce ze strany srbské musili jsme se dáti na útěk, přes dva velké vrchy (myslím, že to bylo u Valjeva a ten vrch že se jmenoval Mosaz). Srbové stále po nás stříleli, já měl na několika místech prostřelenou blůzu, ale utíkali jsme statečně, zůstalo jich sice dosti zpět. Za čtyři hodiny útěku jsme se dostali po různu roztroušení k řece Drině. Já jsem si na cestě rozbil prst u pravé ruky a hned jsem se hlásil na obvazišti ale tam mě nepřijali, neboť Srbové stále ještě postupovali, a kdo mohl chodit, musil jíti stále pryč. Tak jsem se dostal k večeru do Drinače, kdež jsem si koupil za 2 Kc 1kg masa skopového, které jsem hned bez chleba snědl, a pak jsem se hlásil na tamějším obvazišti. Asi za dva dni jsme odtud musili večer po večeři pryč do Zvorníku, kam jsme došli asi v půl noci a na chodníkách jsme přespali do rána, ale byla notná zima, a proto jak ráno se dělalo v některé turecké kavárně jen trochu světlo, již jsme tam šli na kávu, abychom se aspoň trochu ohřáli. Ráno jsme nasedli na vozy a po dvoudenní cestě jsme se dostali do Dolní Tuzli hladoví, neb jak jsme vyšli z Drinače, tak jsme nedostali nikde ani vody napíti. V Dolní Tuzle jsem byl tři dni a pak jsem transportem se dostal do nemocnice str. 36 v Uhrách do Velkého Keraždina, kde jsem byl asi 14 dní, a pak zase transportem jsem se dostal do nemocnice v Rábu, též v Uhrách, odkud jsem asi za 10 dní byl poslán do Benešova, kdež jsem byl poslán znovu do nemocnice a pobyl jsem tam měsíc, pak jsem dostal 30 dní dovolenou a pak jsem měl jíti hned do Karpat proti Rusům; ale podařilo se mi dostat se do oddělení pro rekonvalescenty, a tam jsem byl až do jara 1915. Na jaře jsem dostal ......denní dovolenou na setí a pak hned jsem musel do Pořiče ... k druhé companii; ale jelikož jsem patřil k prvnímu batalionu, byl jsem přeložen do Benešova ke III. comp., a tam jsem již setrval. Prostřednictvím pana vrchního puškaře Hrušky, jež byl spřízněn s mojí ženou, vedl mě stále v evidenci pán (dinsführendr) (Drti)kol, fotograf z Prahy, který mě měl v záznamu jako pilaře, tak v létě 1915 jsme se odstěhovali do Uher do Békésčabi ... tam jsem měl různé švindle. Na podzim 1915 dostal jsem ...dení dovolenou, které jsem využil a složil jsem v Táboře zkoušku topičskou z parního stroje a na začátek června 1916 jsem dostal dovolenou na 6 měsíců na mlácení. Dne 1. ledna 1917 jsem přijel do Békésčáby a hned jsem byl přidělen k marš. comp. a začátek února 1917 jsme měli jeti na Itali. Dalo mi moc práce a ženě doma též, ale konečně přece jsem se od zmíněné maršcomp. dostal a pak jsem dostal dovolenou na neurčitou dobu, která se obnovovala až do konce tj. do 28. října, kdy nám nastala toužená samostatnost. V roce 1914 postavila žena a obě moje sestry Štěpánka a Marie, které měly též muže na vojně, kapličku na pole tzv. u cihelny a v roce 1918 na šťastné ukončení války jsem dal postavit kamenný křížek dole u cesty v mezi. V roce 1920 jsem vystavěl malou kolnu u potoka na lepší vozy a ona polní nářadí a stroje, kterých stále musilo býti více, neboť lidu k zjednání na polní práce je stále méně, a proto se to musí nahrazovati stroji. Naftový motor jsem v roce 1921 prodal do Javora p. Houdkovi str. 37 s plným sudem nafty za 5.000 Kč, neboť jsem se rozstonal, napřed na zánět středního ucha, z kterého jsem dostal zánět tzv. skalní kosti za uchem a již mě chtěl pan profesor Kurtvirt z Prahy operovat. Jedině zásluhou pana MUDr. Vičara z Votic k operaci nedošlo. Pak jsem se rozstonal na katakr plic, kterážto nemoc mě stále souží. Rok 1921 byl nejlepší, co se týče hospodaření za mého hospodářství, ač byl suchý, úroda všeho obilí byla pěkná, obilí velice hodně sypalo a ceny všeho obilí byly vysoké, platilo se za pšenici 400 – 440 Kč, za žito 330 – 245 Kč, za oves až 330 Kč, za brambory 130 Kč, vše za 1 q. Ale tyto ceny se udržely jenom na podzim 1921 a na jaře 1922 ceny všeho rychle klesaly, takže kdo si nepospíšil s prodáváním, velice litoval, neb v krátkosti klesly ceny pod polovinu výše jmenovaných cen. Tak já sám na jaře 1922 někdy v březnu jsem mohl dostati za 1q brambor 130 Kč, ale že jsem byl nemocen a nemohl nikam jeti je prodati, byl jsem ještě rád, že jsem je někdy konec dubna uprodal za 70 – 50 Kč za 1q, neb jim stále klesalo a v zimě 1922 jsem prodal do Zálesí do lihovaru brambory s dodáním za 8 Kč 1q. Rok 1922 značí zármutek pro nás, neb dne 28. října šel otec moji ženy do lesa v Jekově se podívati, ale zpět již nepřišel. Matka moji ženy stále večer naň čekala, a když nešel, myslela, že zašel do Elhýšova, neb prý před tím řikal, že by tam měl dojíti. Až teprve ráno 29. řijna v neděli našli jej v lese na cestě již tuhého a soudní lékařská komise z Ml. Vožice zjistila, že ho ranila mrtvice, že mu asi praskla žilka u srdce a že vnitřně vykrvácel, neboť ležel v samé krvi. Pohřeb měl za veliké účasti lidu dne 1. listopadu. Je pochován ve Šlapánově, kamž jsme mu s moji str. 38 ženou dali postaviti pomník ze Sedlčan od p. Bursika kameníka ...5 Kč a křížek u Jekova u pole. Čest budiž památce jeho, neb to byl dobrý a spravedlivý člověk. V roce 1925 dne 20. března rozstonala se moje dcera Štěpánka, která v Miličíně chodila do obecné školy a bydlela u paní Kubičové, na spálu a tamější lékař pan Toužimský jí dal injekci proti spále a asi ona injekce byla stará a Štěpánka dostala otravu krve, sepsi; horečka ze 41° klesla na 39° a Štěpánka po tři dni a noci žádného neznala a jen jsme čekali každé chvíle, brzo-li přestane dýchat. Dík v prvé řadě p. Bohu a pak MUDr. p. Vičarovi z Votic se uzdravila, ale musela osm týdnů býti na lůžku a nejvíce s ní skusila moje drahá žena, která skorem týden ani oka nezamhouřila, neb každé chvíle musila dávati obklady, v čemž též dosti p. Kubičová pomáhala a pak stále musila na Štěpánku dávat pozor, neb stále blouznila a časem ji ani udržeti nemohla, neb nevěda stále chtěla z lůžka dolu. Do prázdnin již do školy nechodila a od prázdnin chodila do měšťanské školy ve Voticích, kdež vychodila 3 ročníky a v roce 1925 dne 25. ledna jsem doplatil poslední dluh u Hypoteční Banky 3000 Kč, čímž jsem měl všechny dluhy zaplacené. V roce 1926 jsem opravil částečně pilu, koupil cirkulárku a kupoval jsem dříví, abych z něho mohl prodávat prkna a latě, ovšem jen v menší míře. V roce 1927 jsem znovu přestavěl hlavní zeď u mlýna, stavbu provedl pan Karel Kocura mistr zednický z Bašty u Votic; současně se stavbou hlavní zdi přestavěl jsem též u rybníka hlavní rouru čili stoku a vantroky. Celý náklad na přestavbu zdi a roury činil něco přes 10.000 Kč (deset tisíc korun). V roce 1928 dne 7. ledna jsem koupil starší motor benzinový 8 – 10 (H) ve sv. Kateřině u Kolína za 3343 Kč od tamějšího hosp. družstva; s motorem jsem úplně spokojen. str. 39 Na jaře v roce 1928 byla moje žena v Jekově u její matky a tam se silně polámala tak, že byla celá zateklá a stále naříkala na bolesti v zádech a na prsou. Lékař jí dával mazání, které ale nic nepomáhalo, a když ani při prohlídce v Benešově u pana primáře Tajnera nebylo ji lépe, byl jsem s ni asi za měsíc zase v Benešově u pana MUDr. Materny, který prý je odborník na ženské nemoci, ale ženě bylo stále hůře, až dne 16. srpna 1928 ulehla a bylo jí tak slabo a špatně a jakmile něco snědla, dostala tak silné dávení, že jsem měl obavu, aby ji to nestrhalo. Obden k ní jezdil z Votic pan doktor Vičar, ale pomoc stále žádná, tak jsem se rozhodl dovézti ji do Prahy – Podola sanatorium, kdež zjistili, že má zánět obratlů a to 7. a 8. obratle a že musí míti drážkovou šněrovačku, ale že prý to nebezpečné není, ale po 4 a 1 týdenním pobytu jsem ji dne 3. října 1928 přivezl domu a dne 26. listopadu o 22. hodině 15 minutách vypustila její šlechetnou duši. Celých 15 týdnů byla na lůžku a po celý ten čas se ani jednou nenajedla, neb jak něco sebeméně snědla, hned za velikého dávení to zvrátila, takže byla již tak slabá, že snad již ani kapky krve v sobě neměla. Dne 29. listopadu za veliké účasti lidu z celého okolí byla pohřbena na neustupovském hřbitově do nové rodinné hrobky asi 15 kroků za křížem hřbitovním, která je vystavena na 4 osoby, náhrobní kameny jakož i pomník je z požárecké žuly a deska ze švédské žuly, které postavil pan Antonín Hnátek, mistr kamenický z Krhanic u Týnice nad Sázavou za 8611 Kč, osm tisíc šest set jedenáct Kč. Nápis na desce je: „Rodina Tomanova z Nového Mlýna“. Tak jsem byl s mojí věrnou ženou pouze 15 roků, a to v době světové války jsme užili oba samé starosti a jeden o druhého obavy. str. 40 ...jsem nyní opuštěn, neb jsme se měli s mojí drahou ženou opravdu rádi, byli jsme si ve všem věrní. Vždycky jsem myslel, že zemřu dříve já, ale osud rozhodl jinak. Snad pán Bůh moji drahou ženu vyslyšel, neb ona často říkala, že se modlí, aby zemřela dříve než já. Statek v Jekově, který byl majetkem mé ženy, dostala dcera Štěpánka a je odhadnut soudní komisí na 100.000 Kč, sto tisíc korun. Štěpánku jsem dal přes zimu, a to dne 4. listop. 1928 do Lodhéřova u Jindřichova Hradce ke sl. Máhrové, literní učitelce na obecné škole německé, aby se naučila němčině a hlavně aby neviděla stále svoji matinku, jak je nemocná. Byla u sl. Máhrové až do Velikonoc 1929. Matka mojí ženy p. Fr. Koubková v Jekově stále pláče, neb to bylo jich jediné dítě, a ona nyní na stará léta, je jí již 76 roků, je sama. Štěpánka je od 1. září 1929 v jednoroční škole rodinné ve Velkém Meziříčí na Moravě. Moje matka, p. Marie Tomanová, mi po smrti mé ženy vede domácnost a dosti ještě čile, ač je jí též 75 roků. Rok 1929 je dosti úrodný na obilí i na píci, ale ceny obilí stále klesají tak, že je ku konci února 1930 žito již na Pražské plodinové burze za 102 Kč a oves za 97 Kč, ječmen za 125 Kč, pšenice jediná se drží v ceně a stojí 185 Kč 1 q; za brambory nabízejí za přebrané s dodáním na stanici Votice – Město za 1 q 21 Kč, což jsou ceny vesměs tak nízké, že bude-li to takto déle trvat a jiné platy se nepřizpůsobí těmto cenám, bude zemědělství vůbec průdělné, neb ještě ke všemu je veliký nedostatek pracovního lidu, který ještě požaduje větší platy. Přesto není možné někoho zjednat a když, tak je to většinou nestálý aneb za nic nestojí. Dne 26. prosince 1929 jsem koupil starší z roku 1927 koupený katr celoželezný, rychloběžný od firmy Královopolské strojírny z Brna, který měl a mě též prodal pan Jan Vítek, parní mlýn a pila v Orlovicích u Ivanovic na Hané, za 20.500 Kč, dvacet tisíc pět set korun čsl., i s posta- str. 41 vením. Železné transmise a řemenice jakož i lůžka kroužkomazná jsem koupil většinou v Roudném a něco též od p. Vrzala, majitele pily ve Voticích. Celkem mě to stálo i se zmíněným vpředu katrem na 25.000 Kč, dvacet pět tisíc korun, a to jsem hleděl vše koupiti co možno nejlevněji. Dne 12. března 1930 jsme prvně pustili katr, který řeže velice dobře a rychle, ale budu nucen ještě postaviti širší kolo vodní, abych lépe vodu užil. Nejhorší je, že ač je to na jaře, je nedostatek vody, a to tak málo, že musíme skoro obden jen řezat, a to ještě dosti slabě. Dříví na řezání je letos dostatek, ani není místa, kam to skládat. Od řezání letos čítám: od fošen 45 Kč od 1 m3 od prken 4/4 a 5/4 - 50 Kč od 1 m3, od prken 3/4 - 55 Kč a od prken 1 - 60 Kč 1 m3. Dne 27. dubna roku 1930 byl otec můj p. Rudolf Toman odpoledne v Chlistově v hostinci u p. Josefa Adama a přišel k večeru domu jako každé neděle a svátku činíval úplně zdráv a třízliv a ráno v pondělí dne 28. dubna vstal již před 5 h a stěžoval si, že se nemohl po celou noc zahřát a hned rozdělal v plotně, aby mu bylo tepleji a stále nařikal si, že je mu chladno a odpoledne si lehl do postele, by se zahřál, a tak ležel již i v úterý a ve středu, jíst mu chutnalo a na žádnou bolest si nenařikal, když jsem se jej ptal, zda ho něco bolí, že bych mu poslal pro lékaře, řekl, že mu nic není, že potřebuje pouze vyhřát. Přesto ve čtvrtek dne 1. května, když jsem pozo- str. 42 roval, že se mu mění hlas a paměť, poslal jsem do Votic pro lékaře, který zjistil, že se mu ucpává žilka na mozku a že je to vážné, neb nechtěl již jísti a též žádného neznal. V pátek dne 2. května zde byl bratr Emil, kterého již ani otec nepoznal, v sobotu ráno přijela sestra Štěpánka z Klobouků a též ji nepoznal, přijel ještě lékař, ale vše bylo již marné, a večer v sobotu kol. 11 h zemřel můj drahý otec stár 75 roků. Pohřeb se konal dne 6. května za velké účasti lidu, a jelikož byl otec u československé víry, tak byl k vykonání pohřbu kněz z Votic od českosl. víry a mše svatá byla sloužena u naší kapličky u pole u rybníka; pochován je v nové hrobce a leží vedle mé drahé ženy Antonie, která jest pochována dne 29. listopadu 1928. V roce 1930 jsem zrušil vodní kolo, jež táhlo český kámen, poněvadž se rozbořilo, a udělal jsem převod od vodního kola, jež táhne válce. Též jsem musil vodní kolo pilní nechat udělat nové a širší, neb dříve bylo 73 cm široké a dnes je 99 cm široké. Rok 1930 byl dosti teplý a suchý, žito jsme začali sekat dne 12. července. Dne 16. prosince 1930 měl pohřeb bratranec Rudolf Herynk stavitel v Praze stár 45 roků, zemřel na zápal plic. str. 43 Rok 1931. počíná úmrtím mého švagra pana Rudolfa Fantyše notáře v Kloboukách u Brna; zemřel dne 22. ledna 1931 v nemocnici v Brně, ranila ho mrtvice následkem trombózy v noze, stár byl 52 roků a 8 měsíců. Zanechal přes 1 000 000 Kč, z toho dědila moje sestra 550 000 Kč, bratr jeho p. Karel Fantyš, sedlář z Miličína 350 000 Kč a pro město Miličín odkázal asi 110 000 Kč. Dne 25. ledna 1931 byl zmíněný p. Rudolf Fantyš z popelněn v brněnském krematoriu a jeho urna je uložena na miličínském hřbitově. Jaro 1931 bylo suché a teplé, hlavně květen byl nad očekávání teplý, takže ani o ledových mužích nebyla žádná zima. Obilí následkem suchého jara bylo málo na slámu, žně započaly dne 16. července. Kolem 10. srpna nastaly deště, které trvaly až do 25. září, takže pozdnější obilí na poli vzrostlo a místy muselo býti zaoráno. Následkem suchého jara bylo málo slámy a lidé musili odprodávati dobytek, který nemohl skorem každý ani za 2 Kč 1 kg živé váhy prodat. Též i já byl nucen 1 krávu, kterou jsem krmil na maso, nechat doma porazit dne 24. října a maso z ní po 8 Kč 1 kg prodávat. Obilí se prodávalo za 135 – 140 Kč 1 q pšenice i žito, za ječmen se tržilo kolem 120 Kč za 1 q a za oves sotva 100 Kč za 1 q. str. 44 V měsíci září 1931 jsem dal na pilu nový krov a nové latě a na místo starého šindele dal jsem tašky cementové. Dělal práci tesařskou p. Frant. Hořejší ze Zahrádky, tašky na střechu jsme dávali sami. Rok 1932. Na jaře jsem vysadil 11 ořechů vlašských na okraj pole za loukou p. Maška, totiž na pole u studánky č. parcelní (?). Též jsem vsadil 10 ořechů vlašských do Jekova v č. 1. Všechny ořechy jsou koupeny ze školek ze Sedlčan a stály 300 Kč. Na jaře 1932 jsem zvednul a dal nový krov – latě a polovinu tašek na stáje a měl jsem s tím toto vydání:
cihly z Noskovské cihelny 5.000 x 0,257 Kč = 1285 Kč. str. 45 Povětrnost v roce 1932 byla příznivá – na jaře pěkně, pak až do června deště a tepla, pak do konce června teplo a sucho a opět deště a teplo až do začátku srpna, kdež se vyjasnilo a bylo teplé a suché počasí do samého podzimu, takže obilí bez velké námahy se sklízelo, jenomže bylo moc lehkého obilí, a tím se to zdržovalo, neb více jak polovina se musela sekat kosama. Pěkně se vše sklidilo suché a následkem příznivého počasí byla hojná úroda, takže se musilo hodně mlátit na polích. Následkem pěkné úrody a též snad spekulace, ceny za obilí ryche klesaly, takže před Vánoci již za žito v Neustupově platili pouze 70 Kč, za ječmen 65 Kč, za oves 60 Kč a jedině pšenice, která byla v krajích hodně rezatá, udržela si cenu 135 – 145 Kč za jeden q. Též jsem přistavěl na pile jednu pilu okružní, kterážto práce s předlohou a vozíkem na sámování stála 1370 Kč. Brambory následkem pěkného počasí jsem již 1. října měl vybrané a prodávaly se na podzim za 17 – 18 Kč 1 q s dodáním na dráhu Votice. str. 46
Přenos vydání za opravu stájí = 4650 Kč. Žádal jsem též obecní úřad v Jiřeticích by udělal mosty přes potoky, bych v zimě, když je náledí mohl jezdit, ale obecní zastupitelstvo se usneslo, že by to pro obce bylo velké zatížení, abych se dohodl s panem Maškem z Vysokého Záhoří, by mě vyměnil pruh jeho louky kol potoka a já bych tam udělal novou cestu, za kteroužto práci mě obec zaplatí 3.000 Kč. Pan Mašek byl s tím svolný, ale když mělo se opravdu začíti, tu se vymlouval na to, abych mu předem prodal pole, jež mám za mostem v lukšových, a tak ze stavby sešlo. str. 47 Rok 1933. Předem popis fotografií na straně 49 této knihy. Fotografie 1. je moje matka paní Marie Tomanová rozená Nováková z Martinic, stará 78 roků, druhá fotografie je matka mé nebožky ženy, p. Anna Koubková z Jekova rozená Sedláčková z Elhýšova u Kamberka, stará 79 roků, třetí fotografie je naše hrobka na hřbitově v Neustupově, kde je pochována moje žena p. Antonie Tomanová a můj otec p. Rudolf Toman. Čtvrtá fotografie je celá naše rodina a Kováříkova z Vrcholtovic rodina. Pátá je též rodinná, a sice zkraje jsem já, pak vedle mě je sestra moje provdaná Kováříková, choť řídicího učitele ve Vrcholtovicích, pak je moje matka, vedle ní je moje sestra, ovdovělá po p. Rudolfu Fantyšovi, notáři v Kloboukách na Moravě, pak je moje dcera Štěpánka Tomanová a na konci je syn mé sestry Ladislav Kovářík. Na straně 51 této knihy, obraz 6. a 7., je fotografie stájí před zvýšením krovu a střechy – fotografie (8) je mlýnská a obydlená budova ze dvora fotografovaná, dále fotografie 9. jsou stáje, jak vypadají po opravě a zvednutí střechy a krovu v roce 1932. Fotografie je na nádvoří před cestou do Votic a na fotografii 10. je vzato nádvoří od pily. Celkem vzato byl rok 1933 suchý, k podzimu skorem žádná voda – musil jsem stále mleti motorem. Ještě štěstí, že jsem dal předělat motor na petrolej, neb benzínem bych nemohl vůbec mleti. 1 kg benzínu stojí 3•80 Kč, kdežto 1 kg petroleje stojí 1•51 Kč. Měřičné při mletí motorem činí 14 kg z 1 q obilí a 1 Kč a při mletí vodou 12 kg a 1 Kč z 1 q. str. 48
Ceny obilí dne 17. října 1933 na Pražské plodinové burze byly následující: Na jaře 1933 jsem vysadil další vlašské ořechy, 5 stromků, jež jsem koupil v Mladé Vožici a 8 Kč jeden stromek.
Též jsem rozboural starou stodolu dřevěnou a doškovou za potokem a vystavěl jsem novou zděnou kolnu na tom samém místě a též tak velikou... str. 49
Tesaři byly též ku stravě a platil jsem jim 25 Kč deně, byly to:
Dne 16. května 1933 byla zde komise ze Sedlčan od okresního úřadu, jakožto Živnostensko-policejní a vodoprávní schválení mlýnské provozovny a pily.
Poplatky na to byly následující:
Opis výměru str. 50 Podáním ze dne 5. dubna 1933 předložil jste zdejšímu úřadu žádost o živnostensko-policejní a vodoprávní schválení mlýnské provozovny a pily v domě čp. 1 v Hojšíně. K této Vaší žádosti zavedl okresní úřad v Sedlčanech vyhláškou ze dne 4. května 1933 č. 11.682/33. předepsané stručné řízení a ustanovil místní komisi spelnit šetření a jednání na den 16. května 1933. Vzhledem k výsledku tohoto řízení uděluje Vám okresní úřad v Sedlčanech podle § 30 živnostenského řádu a §§ 17 – 18 – 19 – 20 – 23 – 76 – 85 a 86 českého zákona vodního žádané živnostensko-policejní a vodoprávní schválení mlýnské provozovny a pily za těchto podmínek:
1.) Veškeré pohybující se součástky strojů, jako řemeny, řemenice, ozubená soukolí apod. buďte vhodným způsobem ohraženy nebo zakryty. str. 51
6.) Pro zaměstnance buď vykázána k obývání vhodná místnost, zařízená k vytápění. str. 52
Mlýnská provozovna sestává z podkolí o rozměrech 7,30 x 9,15 m a výšce 2,40 m, přístupného z domovní předsíně dveřmi 120 x 200 cm a osvětleného dvěma okny 80/120 cm, dále z mlýnice nad podkolí o rozměrech 8•00 x 9•30 m a výšce 3•40 m, dále z podkroví stejných rozměrů. Přístup do mlýnice jestod hráze dveřmi 115/220 cm a jest osvětlená svěma okny 80/40 cm a jedným oknem 60/40 cm. B.) Voda na pohon mlýna brána jest z rybníka Novomlýnského a sice odbírána jest betonovou rourou obdélníkového průměru 60 x 40 cm, která při vtoku opatřená jest dřevěným stavítkem 40 x 80 cm, před nímž jsou laťové česlice. Při výtoku rozšířená jest tato roura v kašnu 170 cm širokou a 220 cm dlouhou, ze které voda jest vedena str. 53
dřevěnými vantrokami na obě kola. Vantroky na kolo ke mlýnu mají šířku 48 cm, hloubku 18 cm, při vtoku opatřeny jsou stavítkem 55 cm širokým. Vantroky na kolo pily mají šířku 60 cm, hloubku 20 cm, při vtoku opatřeny jsou stavítkem 65 cm širokým. str. 54 Dne toho jest dno roury na vantroky o 4,0 cm výše než normální znamení, práh splavu jest o 6,5 cm níže než normální znamení. Stavidla splavu rybníka jsou nastavovány nástavky 20 cm vysokými. Proti nynějšímu stavu nahoře popsanému nebylo při řízení podáno námitek. Majitel rybníka Josef Mašek žádá, aby voda v rybníce nebyla stahována pod horní hranu roury na vantroky, s čímž žadatel mlynář souhlasí. Jest tedy hladina nejvyššího přístupného vzdutí vody v rybníce o 139,7 cm výše než cejch, hladina nejnižšího přístupného vzdutí vody v rybníce jest o 44,0 cm výše než normální znamení. Vzhledem k tomu, že námitek proti nynějšímu stavu ani proti stanovené nejvyšší a nejnižší hladině vody v rybníce nikdo ze zájemníků nečiní, nynější stav uznává se za právoplatný a zapsán do vodní knihy. Mlynář vyhražuje si však návrh na totéž množství vody z rybníka pro svůj mlýn a pilu, jak mu bylo vyměřeno při řízení v roce 1880, při osazování normálního znamení u mlýna čp. 1 v Hojšíně. Vzhledem k tomu, že ani se stanoviska zájmů a práv osob třetích ani se stanoviska zájmů veřejných nebylo proti schválení provozovny zjištěno žádných zásadních námitek a nebylo shledáno žádných závad, bylo úřadu tento nález vydati. str. 55 Z toho rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne doručení tohoto výměru podati u okresního úřadu v Sedlčanech odvolání k zemskému úřadu v Praze. Do vodní knihy zdejšího úřadu činí se zápis, obsahující vyňatek z tohoto výměru od slov. „ Voda na pohon mlýna .................." do slov „ ............. znamení u mlýna čp. 1 v Hojšíně."
Za okresního hejtmana Číslo: 2571./34. Dne 1. února 1934.
Výměr Vzhledem k tomu, že jak bylo zdejším úřadem zjištěno, splnil jste všechny podmínky zdejšího výměru ze dne 31. 5. 1933 ... č. 17587./33, jímž byly živnostensko-policejně a vodoprávně schváleny Váš mlým a pila čp.1 v Hojšíně, uděluji Vám povolení k živnostenskému str. 56
používání Vaší mlýnské provozovny a pily.
Za správnost vyhotovení Tableta o vyvazení gruntů jednotlivce
Toman Jan, číslo domu 1 v Hojšíně. Při mém dne 1. května 1852, číslo 3135, drženém pojednání stran vykoupení emfyteutických povinností, mezi panem hospodářským správcem Carlem Herzlem vykázaným plnomocníkem pana Antonína Rombalda vlastníka statku Neustupovského a mezi povinným Janem Tomanem vlastníkem mlýna pod číslem 1 smír následující docílil: Předně: Jan Toman č. 1 žádal by nehledě nařízení vysokého ministerstva od 4. dubna 1852, číslo 7495 gruntovní břemena jeho domu mlejna a sice gruntovní peněžitá činže str. 57
svojich 40 fl. stříbra a laudemiální povinnost dle nejvyšších zákonů k vykoupení přišla a zavázal se za 2hé: Když za 4. pan plnomocník pana oprávněného předstojící oběť a ponávrh povinného ouplně přijal, poslednějšímu a jeho nástupcům dosávádní práva požívání vody z rybníku Novomlýnského v té samotné míře a v tom samotném obsahu, jak až dosaváde pozůstávala, i pro budoucnost pojistil, smír se docílil, tak se v tom obě strany s tím podložením vyrozumívají, že výnos tohoto pojednání ku pojištění umluvených závazků i knihovní vtělení oznámeno bude. Od c. K. Táborské krajské komise na vyvazení gruntů v Mladé Vožici dne 11. května 1852.
Josef Kubát, c. k. komise úřední str. 58
Lovení rybníka Novomlýnského za mého hospodaření na Novém Mlýně: str. 59
Rok 1934 str. 60
Zedník Jan Ledvina, Leština, dělal jeden štít celý nový – podezdívky při zvýšení vazby, nahazování a podmazování celkem – 6 dní á 25 Kč...........150 Kč
Rok 1935 str. 61
a padat sníh, takže ho napadlo 10 – 15 cm tlustě a 24. října zase přišel déšť a pak již bylo vody dostatek, neboť čatěji pršelo a při tom bylo pěkné počasí až do vánoc, skoro bez mrazu, takže se mohla každá práce lehce konat. Následkem sucha bylo málo obilí a proti roku 1934 též málo sypalo. Sena bylo dostatek, ale otavy žádné. V listopadu jsem koupil starší dynamo v Heřmaničkách od p. Jedličky za 400 Kč a nějaký Rýdl z Vrchlabí mě zavedl po celém hospodářství svícení, takže nyní svítím elektrikou svojí. str. 62
Od 20. července do 12. září jsem opravoval mlýn, a sice dole v podkolí jsem vyměnil všechny chybné trámy a podlahy, přikoupil jsem jednu novou čtyřválcovou stolici 60 cm širokou od zrušené již firmy Prokopcové z Vinohradů, kterou měl již ve vlastnictví Ing. Václav Urbánek, který byl dříve u svrchu jmenované firmy jako úředník zaměstnán. str. 63 Kraus Praha za jednu řemenici 100 kg těžkou á 1·80 Kč = 180 Kč. Vrzal Votice, strojník, za práci 50 Kč, Struska Miličín, strojník, za práci 127 Kč. Dříví na trámy jsem měl od Dvořáka ze Stříteže v ceně 560 Kč.
Zedník Ledvina Leština za 18 dní á 25 Kč = 450 Kč str. 64 V Jekově v roce 1936 jsem dával nové latě a tašky na stáje neb je tam nový nájemník Jan Beran.
Rok 1937 str. 65
Rok 1938 str. 66
se pomalu vojíni naši zase vraceli do svých domovů; dostal jsem moje koně až 26. listopadu tak zdecimované a ustydlé, že skorem celou zimu mě stonali.
Rok 1939 str. 67
15. března na rozkaz vůdce německého národa Adolfa Hitlera obsadilo německé vojsko celé Čechy a Moravu. Dík ukázněnosti českého a moravského lidu nepřihodilo se ničeho, co by rušilo postup německé branné moci.
Museli jsme se přizpůsobovat novým poměrům a nařízením, takže za každé nedodržení neb opomenutí hrozil hned každému přísný trest. str. 68
Počasí v podzimu bylo deštivé, takže po celý měsíc říjen denně pršelo, brambory nebylo možné vybírat; zkusili lidé a potah také, neboť pole a cesty byly hrozně rozbahněné. Také rychle stoupaly ceny potahu, tak například v listopadu již za jednoho koně požadovali 10 – 12 tisíc K, za hříbě od jara, t.j. as 8 – 10 měsíců staré, se docílila cena 5 – 7 tisíc K.Počasí v podzimu bylo deštivé, tak, že po celý měsíc říjen denně pršelo, brambory nebylo možné vybírat; skusili lidé a potah také, neboť pole a cesty byly hrozně rozbahněné. Také rychle stoupali ceny potahu tak například v listopadu již za jednoho koně požadovali 10 – 12. tisíc K za hříbě od jara t.j. as 8 – 10 měsíců staré se docílila cena 5 – 7 tisíc K.
Rok 1940 str. 69
po odražení pro domácí spotřebu, na kterou se odpočítává na každou osobu 21 dkg másla týdně, takže když má někdo jednu krávu a jsou v jeho domácnosti 4 osoby je od dodání másla osvobozen.
Pšenice se musí vymílati na 78% a žito na 75%.
Rok 1941, str. 70
poštovné a psaní adres na úmrtním oznámení 45 K str. 71
Povětrnost v roce 1941 byla dosti studená a nestálá, takže ještě 8. dubna napadalo a naválo se tolik sněhu, že dne 10. dubna - byla pracovní povinnost od 16 do 60 roků - každý zdatný musil na silnici házet sníh.
Rodný a křestní list str. 72
Rodný a křestní list.
Rodný a křestní list: str. 73
Křestní a rodný list
Křestní a rodný list str. 74
Rok 1942
V roce 1943, str. 75
stárek, který zde byl 54 roků nepřetržitě a kterému bylo plných 85 roků.
Rok 1944 str. 76
jsem mu zaplatil 6380 K, za trubky trativodní jsem zaplatil 4360 K.
Rok 1945 str. 77
Rok 1946
Rok 1947 str. 78
Rok 1948 str. 79
Pokrývač: Procházka, Votice
Vodní kolo: Též jsem postavil nové vodní kolo na mlýn od kterého jsem platil p. Fr. Vrtiškovi truhláři z Neustupova 4.500 Kčs řezivo jsem měl svoje. str. 80
Dne 5. listopadu v noci zemřel po dlouhé nemoci (rakovina) můj bratr Emil Toman, stár 69 roků.
Je to již 8. pohřeb, co jsem vystrojil, a sice první pohřeb:
Rok 1949 str. 81
rokům mokrým. str. 82
Rok 1950 str. 83
Rok 1951 str. 84
Soukromé mletí platilo jenom do 31. 7. 1951. Od té doby bylo určeno pouze 14 mlýnů na Votickém okrese, které měly mlýti pro H. Družstvo ve Voticích; mezi kterými byl také můj mlýn navržen mlet pro družstvo.
K chalupě přináleží tyto parcelní čísla: str. 85
 str. 86
 str. 87
 str. 88
Slepice 30 kusů á 100 Kčs......................3000 Kčs str. 89
Skladuje: str. 90
Pozemnostní držba předána Č.S.S.S. Votice:
Dodatečné potvrzení o přebrání drobných věcí dáno dne 5/8 1953 v Sedlečku, vystavené Fr. Žaloudkem vedoucím: str. 91
Rok 1952 str. 92
Rok 1953
Nové peníze Povětrnost v tomto roce byla dosti výstřední, tak 15/3 byl mráz 12 – 15° a dne ?/5 začal padat sníh tak silně, že dne 1°/5 ho bylo hodně přes 20 cm a stromy následkem toho byly hodně polámané, žita, která začínala metat, rozlámaná a hodně pomrzlá, neb v noci na 11. května byl mráz jako o Vánocích; na to zase dne str. 93
2. června padal sníh s deštěm a zima byla na dva kabáty. Pak nastalo sucho, které bylo až do Vánoc. Práce se sklizní byla pěkná, ale obilí málo sypalo.
Rok 1954 str. 94
Rok 1955 str. 95
Rok 1956
Rok 1957
 str. 96
Rok 1958
Rok 1959 str. 97
Při přebírání mého hospodářství Státními statky zůstal dluh 50.000 Kčs, který při nové měně 1953 zůstal 1:5 = 10 000 Kčs; kterýžto dluh jsem musel každoročně uznávat. Letos po kolikátem upomínání o zaplacení a všemožným vyhrožování jsem se zřekl mého hospodářství ve prospěch státu. Žádal jsem pouze, aby mě byla ponechána chalupa v Hojšíně.Při přebírání mého hospodářství Státními Statky zůstal dluh 50.000 Kčs který při nové měně 1953 zůstal 1:5 = 10 000 Kčs; kterýžto dluh jsem musel každoročně uznávat. Letos po kolikátem upomínání o zaplacení a všemožným vyhrožováním jsem se zřekl mého hospodářství ve prospěch státu. Žádal jsem pouze aby mě byla ponechána chalupa v Hojšíně. str. 98
Soupis mlýna: str. 99
pro mletí pšenice i žita 600 x 300/300 a 600 x 220/220 z r. 1936 s násypným košem na 10 q pro každý pár; hodnota 50%. 1 řemen kožený, 13 cm široký, dobrý; hodnota 60%. 1 řemen kožený, 10 a 1 cm široký; hodnota 50%. 2 výtahy s kurtovým popruhem. 1 jednoduchá stolice s dřevěnou skříní hladká 500 x 280 s násyp. košem na 500 kg. Řemen kožený, 12 cm š., opotřebený; hodnota stolice 20%, řemenu 30%. 1 šrotovník zn. Jindřich z r. 1946 vertikální, s franc. kameny, O 70 cm; hodnota 60%. Řemen kožený 60%. 1 míchačka na mouku válcová 1 a 1 m dl., obsah 30 q, z r. 1943, spodek tovární, komora řemeslnické výroby. Hodnota 70%. 2 míchačky na otruby šnekové, kulaté, vertikální, výr. Fantl, obsah po 10 q., z r. 1943. Hodnota každé 60%. 1 reforma jednoduchá, 4pólová, výrobek „Koma“ z r. 1943, se 12 reservními zámečky. Hodnota 75%. 1 transmise 3 m dl., 45 mm silná.pro mletí pšenice i žita 600 x 300/300 a 600 220/220 z r. 1936 s násypným košem na 10 q pro každý pár; hodnota 50%. 1 řemen kožený 13 cm široký, dobrý; hodnota 60%. 1 řemen kožený 10 1 cm široký; hodnota 50%. 2 výtahy s kurtovým popruhem. 1 jednoduchá stolice s dřevěnou skříní hladká 500 x 280 s násyp. košem na 500 kg. Řemen kožený 12 cm š. opotřebený; hodnota stolice 20% řemenu 30%. 1.šrotovník zn. Jindřich z r. 1946 vertikální ( s franc) kameny O 70 cm; hodnota 60%. řemen kožený 60%. 1 míchačka na mouku válcová 1 1 m dl. obsah 30 q z r. 1943. spodek tovární, komora řemeslnické výroby. Hodnota 70%. 2 míchačky na otruby šnekové kulaté vertikální výr. (Fantl) obsah po 10 q. z r. 1943. Hodnota každé 60%. 1 reforma jednoduchá 4 polová výrobek „Koma“ z r. 1943. se 12 reservními zámečky. Hodnota 75% 1 transmise 3 m dl. 45 mm silná. str. 100
Patro: 1 reservní válec 600 x 300.300, 12 násypek, 1 schůdky (štafle), 1 vozík (rudl), 1 hasicí přístroj (Multomat), 1 decimálka s komplet. sadou závaží, 2 dřevěné lopaty, 90 pytlů moučných a manipulačních a 50 žoků obilních.
Rodný a křestní list. str. 101
Československá Republika
Povětrnost v r. 1959 byla příznivá suchá teplá a mlhavá, kteréžto počasí se udrželo až do konce roku. Od 28. prosince až do 6. ledna 1960 bylo teplé počasí jako na jaře, denní teploty kolem 8 ° nad 0, občasné teplé větry jižní neb jihozápadní s občasnými dešti, takže se zdálo, že ani zima již nebude. Ale od 10. ledna 1960 se ochladilo, napadl sníh a kol 15. ledna byly mrazy až 24 ° pod 0.  str. 102
V Hojšíně t. r. jsem si též nechal zavést elektriku, kterou zaváděli v Chlistově, Borku, Barčově a Záhoříčku. Do Hojšína je vedena z Chlistova po lukách, přímo pod mojí chalupou, a hlavní sloup je u samého štítu mé chalupy. str. 103
V červenci 1961 jsme sdělávali poraženou lípu, která se musila porazit v r. 1960 kvůli vedení elektrického proudu. Lípa byla 80 roků stará a udělali jsme z ní 4 m3 polen kromě větví, které jsem dal Adamovi od porážení lípy.
Předání hospodářství Státu str. 104
Mám nyní jenom chalupu se zahradou v Hojšíně o celkové výměře 43 a 11 m2; bavím se s tím v létě na zahradě a se včelami; ale již mě to unavuje, hlavně cesta od autobusu z Jiřetic. Je to asi 2 km, ale na mě je to již daleko, mně to trvá celou hodinu, než to přejdu; to mě vždycky nejvíce unavuje. Někdy se mně naskytne příležitost, že se svezu. str. 105
 str. 106
  str. 107
 str. 108
 str. 109
Rok 1965  Poněvadž rychle stárnu a jezdit do Hojšína mě unavuje, rozhodl jsem chalupu v Hojšíně prodat. Dne 17. září 1965 jsem na notářství v Benešově ji prodal mému bývalému zaměstnanci Josefu Duškovi za 11.000 Kčs. Hned po obdržení peněz jsem zaplatil dceři zbývající dluh na domku v Kosové Hoře.Poněvadž rychle stárnu a jezdit do Hojšína mě unavuje; rozhodl jsem chalupu v Hojšíně prodat. Dne 17 září 1965 jsem na notářství v Benešově ji prodal mému bývalému zaměstnanci Josefu Duškovi za 11.000 Kčs. Hned po obdržení peněz jsem zaplatil dceři zbývající dluh na domku v Kosové Hoře. str. 110
 str. 111
 str. 112
 str. 113
Úmrtí sestry Štěpánky Fantyšové: str. 114
Dne 27. března 1969 zemřel náhle bratr mého zeťa Josef Počepický ve věku 66 roků. Pohřeb měl......... str. 115
Chtěl bych se pokusit pokračovat v díle mého moudrého děda Rudolfa Tomana, který skonal v Sedlčanské nemocnici dne 12. 5. 1972. str. 116
skonal můj starší bratr Jan Počepický, všemi milovaný pro svoji veselou povahu. Bratr, znamenitý organisátor a velice oblíbený u podřízených, měl toho roku přebírat vedení výroby v mlékárně v Kaplicích, kde mu byl nabídnut i byt. V Sedlčanské mlékárně, kde pracoval jako mistr, byl zatím jeho postup nemožný vzhledem k nové politické situaci v zemi. Bratr nebyl v komunistické straně, a tak měl možnost postupu pouze v pohraničním pásmu. Vývoj politických událostí, nátlaky a nahromaděné problémy vyřešil touto cestou, pro něj jako čestného člověka nejjednodušší. |