Břetislav Štorm: Pivovarský šenk ve Voticích

[Zprávy památkové péče, ročník 19/1959, s. 55-56.]

V létě 1958 byl ve Voticích zbořen dům čp. 187 zvaný „U Zoulů“, který patřil mezi nejzajímavější romantické stavby v kraji. Byl vystaven při hlavní silnici do Prahy roku 1874 na starých sklepech místním stavitelem, jemuž lze sotva připsati autorství díla, jako tančírna a šenk pivovaru. Obsahoval podle záznamu v městském stavebním archivu sál, dvě světnice, „kvelb“ a „kvadrobu“. Cihelný prolamovaný plot podél chodníku, oddělující poněkud ustupující budovu od komunikace, byl zřízen až roku 1878.

Dlouhá přízemní budova šenku, postavená na vysoké podnoží sklepů, z režných, dobře pálených cihel, s okny segmenty zaklenutými a kýlovým portálem (podobný portál se dosud zachoval na domě čp. 21) energicky profilovaným, mívala dva risality bohaté architektonické výpravy. Pravý risalit byl v průčelí opatřen čtyřmi těsně sraženými kýlovými okny, profilovanými vysokým rámovaným obloukem, na jejichž záklenky nasedalo pět okrouhlých, stejně profilovaných okének. Risalit byl obtížen cimbuřím, vysazeným na husté řadě cihelných konsol, a ukončen štíhlou, napokos postavenou cihelnou věžicí. Levý risalit míval v průčelí jen tři kýlová okna se čtyřmi okrouhlými nadsvětlíky a stejně utvářené zakončení. Býval však provázen dvěma hřmotnými hranolovými cymbuřovými věžicemi. Za risalitem pokračovala vlastní budova šenku

str. 56

až ke štítové zdi sousedního domu krátkým spojovacím článkem se čtyřmi hrotitými okny a čtyřmi slepými štěrbinovými střílnami v průčelí ukončeném jednoduchým cimbuřím.

Stavba velmi plastického účinku byla jistě dílem autora dobře poučeného, který volil silné vyjadřovací prostředky, aby zhodnotil výhodnou situaci při pražské silnici a půdorys daný dřívější stavbou. Snad chtěl také upozornit na sebe. Architektonická hodnota stavby však rozhodně přesáhla nároky maloměstského pivovarského šenku a lze pochybovat o tom, že byla dosti oceněna i nyní, když došlo k demolici památky. Voticko tak bylo ochuzeno o hodnotný dokument, svou povahou patřící ještě období vrcholného romantismu a účelovým zaměřením do skupiny onoho druhu pohostinských representativních staveb, které na sklonku 19. století nabyly i určitého společenského významu. Mezi nimi byl votický šenk stavbou architektonicky bezpochyby nejvýznačnější.