Antonín Norbert Vlasák: Okres Votický,
nástin statisticko-historický

[Bibliotéka místních dějepisův pro školu a dům, svazek I., nakl. Fr. A. Urbánek,
v Praze 1873]

Soudě dle jmen čelnějších míst okresu Votického, odvozených od křestních jmen osobních, jakáž jsou: Otice, Janovice, Martinice, Olbramavice, Jankov, Alběnice, Tomice, Arnoštovice, Heřmanice, Oldřichovec a j., podobá se, že byly hornaté dědiny zdejší zalidněny teprv za doby křesťanské v Čechách. Z doby pohanské nenalezly se zde posud ani mohyly neb pohřebiště pohanské, ani jiné stopy, tu dobu naznačující. Čas prvního zalidnění udati určitě nelze; saháť do oné šedé dávnověkosti, z níž se nám málo historických zpráv v ohledu tomto dochovalo. Historické světlo rozbřeskuje se vůbec nad naší krajinou teprv v století čtrnáctém. Nejhojnější jsou z té doby prameny církevní, a ty svědčí, že již toho věku (roku 1350) byl obvod nynějšího okresu Votického na patnácte farních osad rozdělen, a že každá osada měla vlastní chrám a při něm vlastního pastýře duchovního, tehdáž pleban zvaného; a přes tolikeré bouře a změny ve vlasti naší povstalé, dochovalo se všech těchto patnáct kostelův až na naše časy; nalezlyť ve zbožné mysli našeho lidu mnohověkou ochranu. Proto také toto nejstarší původní rozdělení farních osad slouží i za základ přítomného popisu. Těchto patnáct far náleželo toho času do obvodu tří děkanátů: Vltavského totiž, Benešovského a Štěpanovského, ježto se zde stýkaly, vyhovujíce, v politickém ohledu tolikerým župám, z nichž děkanát Štěpánovský se nazýval župou Úřetovskou. Současně sedělo na starodávných tvrzích při svých dvořích velké množství vládyk, zemanův a panošův, dle těchto svých sídel zvaných, kteří tvořili takřka jádro veškerého obyvatelstva, stojíce v čele všech důležitých událostí veřejných v boji i míru; tito se počátkem 16. století vesměs urozenými a statečnými rytíři jmenovati počali. Obyvatelstvo vyznávalo (od r. 1420 až 1620) dnem víru podobojí kališnickou či utrakvistickou, jejíž hlavní známka

str. 2

byla přijímání svátosti oltářní pod spůsobou chleba i vína; dílem víru tak zvanou českobratrskou, která zavrhovala všecky obřady církevní. To trvalo až po osudnou bitvu bělohorskou (1620); po ní vypovězeni jsou (1624) všickni nekatoličtí faráři od svých kostelův, obyvatelstvu nařízeno, aby se ke katolické víře vrátilo. Poněvadž se nedostávalo duchovenstva katolického, ani obživy pro něho v následujících strastiplných dobách války třicetileté, nezbývalo jiného, nežli že jeden duchovní několik osad pod svou správu přijal, tak že podnes z oněch původních patnáctí farních chrámů devět vlastními faráři obsazených, šest těmto co filiální přivtělených se čítá.

Zároveň stala se i velká změna v řadách nižší šlechty, z níž někteří rodové pro víru vlasť opustili, jiní účastnivše se nešťastného povstání stavovského (1618—1620) za pokutu své statky ztratili; jiní na bojištích zhynuli aneb záhubami válečnými v chudobu uvedeni jsou. Jejich starožitné rodinné rytířské tvrze spustly, i ukazují se nám podnes ve smutných ssutinách. Jednotlivci, dílem cizozemci, skoupivše statky za peníz dosti laciný, utvořili z nich panství rozsáhlého objemu; netěžili z nich však mnoho, neboť byla celá vlasť nevýslovnými strasťmi války třicetileté (r. 1618—1648) na pokraj zkázy uvedena; tak že — dle svědectví souvěkého kronikáře Balbina — klesla města na městečka, městečka na vsi, ze vsí povstaly samoty; ba, z některých zašlých vesnic v okresu zdejším dochovala se pouze jména. Držitelům těchto panství čili vrchnostem příslušela nejen moc správní (politická i policejní), ale i moc soudní, kterouž oni vykonávali svými úředníky: vrchním, právním a kontribučním. Takové úřady sluly vrchnostenké čili patrimoniální, stály bezprostředně pod krajským úřadem a prostředně pod guberniem; což však pominulo následkem říšského zákona ze dne 7. září 1848, i utvořeni jsou c. k. úřadové; okres Votický sestaven roku 1849 z několika někdejších panství; připadloť do něho:

Z někdejšího kraje Berounského: panství Voticko-Janovické se statkem Olbramovickým i šosovním městem Voticemi; Smilkov, Vojkov; několik osad z panství Tloskovského.

Z někdejšího Kouřimska: panství Jankovsko-Ratmi-

str. 3

řické, statky Zvěstov, Odlochovice, větší čásť Tvoršovic. Z někdejšího kraje Táborského: Neustupov, Vlčkovice a Sedlecko. Konečně něco svobodníků ze všech tří krajův.

Okres Votický s okresy Sedlčanským a Sedleckým tvoří hejtmanství se sídlem v Sedlčanech.

Týž okres měl roku 1857 na 6.31 � míle 19.081 obyvatelů v jednom městě, třech městysech a 123 vesnicích. Okres dělí se na 15 obcí: Broumovickou, Budenínskou, Drachkovskou, Jankovskou, Janovickou, Neustupovskou, Odlochovickou, Olbramovickou, Ouběnickou, Rudoltickou, Smilkovskou, Vojkovskou, Votickou a Zvěstovskou.

Z devíti farních osad náleží Neustupovská s filiálkou Oldřichovcem do biskupství Budějovického; ostatní do arcibiskupství Pražského. Vojkov k vikariátu Sedlčanskému, filiálky Tožice k faře i vikariátu Bystřickému, Bedřichovice k faře Velíšské, vikariátu Vlašimskému; ostatní kostely s farami: Votice, Janovice, Ouběnice, Arnoštovice, Újezd, Jankov, Šlapánov; pak Sedlec, Prčice, Střezmíř a Jesenice tvoří obvod vikariátu Votického. Co do náboženství jsou mimo asi 1000 židů s rabínem ve Voticích všickni obyvatelé katolíci.

Národnost, řeč, povaha lidu. Národnosť jest česká, mluví se tedy skoro jen česky; židé mezi sebou hovoří německy. Obyvatelé jsou od přírody silné postavy, povahou srdnatí, poněkud k zpouře náchylní, pevní, přičinliví, uznalí, dobročinní, pohostinní, k učení liternímu, hudebnímu i k řemeslům schopní. Mimo nepatrné — nejvíce lesní krádeže — nenaskytuje se zločinů. Lid zaměstnává se nejvíce rolnictvím, jež s prospěchem provádí, any pilné ruce nutí otčimskou půdu kraje Táborského vydati užitek nejmožnější; i strojů hospodářských nalézá se hojně. Řemesla a průmysl provozují se pouze v městech. Mlýnův jest 55, pivovárů 6 vinopalen 7.

Továrna jest pouze (žida) Arnštejna na lihoviny ve Voticích, pak továrna na škrob v Jankově.

Školství. V okresu Votickém nalézá se v školním roku 1872—73 žáků 3191 v třinácti školách, které jsou: Arnoštovice, Budenín, Drachkov, Jankov, Janovice,

str. 4

Martinice, Neustupov, Ouběnice, Šlapánov, Újezd, Vojkov a Votice; všecky náleží pod okresní radu Sedlčanskou.